Z prošlého krému na dně kartonového hrnce udělal si jídlo jako váhavá moucha na parapetu. Dřevěná lavice byla špinavá noviny postačí zeptat se ve svém plášti ztvrdlém špínou za mírného deště. Pak vrávoravě vstaňte pro podél chodníku zakolísat o pár kroků směrem do aleje rovných stromů s pilovitými listy. jsou dny kde je hustý mrak váhá prorazit tváří v tvář bídě kam jsme byli tlačeni v uličce mrtvých. Zavazadla, směřovat dobrá pláštěnka, směřovat uzavřené boty, směřovat vlněné rukavice, směřovat náznak úsměvu, směřovat. Chlupatý, rozcuchané vlasy šel z ulice do ulice sedět u paty budovy mezi dvěma psími sračkami svírala černou nákupní tašku. Na kusu papíru musel navštívit lékaře ale zapomněl a sociální pracovnice totéžkolem tiše prošla velká šedá kočka. V zapadajícím slunci musel najít místo hrbit se možná ležet v neustálém hluku z dopravy která by se zmenšila. Znal tu oblast od doby, kdy putoval muž naší doby na dohled že bychom mu mohli nabídnout. Měl viatikum plyšák s ohlodanýma ušima psem, který ho doprovázel nějaké horké počasí a polární chlad, postupně. 741
Stoupající nahoru a dolůna dřevěné desceploty dušeavaient fière allure.Rostly tam divoké květinybez sedla jako náš radostný smíchpigmentuje naše instinktydes gouttes de sang sur la pierre blanche.Prst na spouštiopravou cíleheraldickou lekciprenait corps contre le frêne.Ránona tomto náhodném listutvořily ostrovy a poloostrovyà petits jets de vapeur humidifiante.K něžným slzámna tváři pokáníodpověděl popelavá horečkasous les crocs de l'absence.Oidipské pohlazenína příčnou flétnudynamika byla vážnáun deux trois soleil.Míchání stínů a světlana vítězné přídikde se vydělává živots'engagèrent des nuits sans sommeil.Na prořezanou svíčkuzákaz vstupu do našich věznicle lingot d'ordes ténacités événementielles.Přišel přímo proti mněvzhled jednoduchých věcítato myšlenka na horečku : co se o mně říkalo ? Nejlepší, oba, u třízase slunceumožňuje mi dokonalý útěkdans les halliers de la forêt.Sdílené příběhy, získané názorymohli jsme se připojit k naší domácnostiv kruhu pod palavereméchanger le thym et la lavande.Bylo tamtolik něhy a upřímnostiže každé slovo překypovalo orgeatemclochetait aux pinacles de la mémoire.739
Sestoupil ze svého bidýlka hubený a brouk vzbudit rozruch na kovových deskách vypadalo to jako růžová zvonkohra výpis hodin rychle hotovo dobře jde o to, abys měl žízeň v případě potřeby nastoupit na pódium.
Flamenco trvalo tak dlouho pouze stepy a kastaněty roztrhat jejich magnetické znalosti k metonymickým nabídkám à cru et à dia ženské oči nucen souhlasit se zuřivostí oculi z jejich objímek aniž by šelma vypadala šedě.
Během té doby obilí se hromadilo světlem pochodní škrábání svými tremolami dělnické lofty s uloženými násypkami bez křičící dýky neuspokojuje ošklivého básníka to přiřazení hranic citlivý na nemilost větru.
Jízda na tašce plný problémů a vzteku muž z caudinských vidlí zamiloval se do dne, který svítá. Místo je nestabilní Death Row obezřetný vzorek tryskáče med posledních povstání. Pro udržení spodní čelisti drápatý pochard situaci zhoršit mimo zakřivení času. Nehýbejte se závislostní monstrum být pokračováním cvrčků z dětství snížit potřebu smyslnosti o stupeň. Vyslovováním jména slasti paspárky jsou bolest vodotěsné stěny odběru spásané louky bez květin bez důvodu. Žádné úsměvy pod tímto potěrem ruce naznačují původ límce slunce bortí svá tajemství je čas vstávat brzy. 737
Voda tak sladká očistit paži vrahů tak, že svaté krism háčkovat nějaké zálohy. Tak mě upozorněte přijmout odpuštění odsouzených a počítat dny mého samotářského života. Pod oknem procházela zvířata noc hvězdného šepotu že se chiméry rozdělily s velkými tahy. Ne, ale Zavolal jsem otci a matce z břicha země do vlasů holých stromů. mám to doprovázet posádku aniž by se zachytily do provazů tohoto zadání k práci. Bylo tama pižmo a ránapouze na vidličkuden se sotva rozšiřoval.
736
Chodím tedy jsem a moc nepotřebuji ať zvoní stažení našich vojsk. Byli to naši vojáci stateční když samotný stín jejich sténá třepotala se před nocí duše vhodná sestra ohnivého oblaku. Tráva po katastrofě byl mastný a strukturovaný stejně jako damašek zrudlé ženskou krví. Jeden krok pak druhý tělo se začalo třást před polibkem slunce zmučeni zmuchlanými mraky. V pšenici polí s opilým motýlem Sestavím paprsek ohně pro návrat živých. 735
Nezvedejte slovo příliš dřevěný kříž železný kříž Jdi do pekla děti umírajících. Pomalu vypněte zbytky z předchozí noci smíšený popel ty oběti bohům, které rozum uctívá. Není horšího strachu než lov za jelenem pak zvednout kříž plamenů. Zavolejte závratě a nevolnost když se ticho stane spoluviníkem výčitky svědomí z toho, že jsem udělal druhý koit bez tření. Dodejte obdivuhodnou šťávu Mirabelle švestky mé sestry kam si dopřát zrcadlo za krásných letních nocí. Mistrovou rukou zrodit se z uhlí vykopávek bohatá síla laskavých slov dělat gouzi-gouzi synům ducha. 734
La poésie c'est direc'est rire du rienc'est partir sans se retournerpour que la vérité advienne. La poésie accrochée au Levantrefait les gestes d'antanen guettant par le trou de serrurel'arrivée du printemps. La poésie c'est attendrec'est atteindrec'est attenter aux bonnes mœursen soupçonnant le mal d'être de la partie. La poésie c'est le claquement secd'une fin de partieoù restent après la représentationles diamants purs du néant. La poésie c'est la terreet le ciel et la merquant au rythme d'une escarpolettele revenez-y t'appelle. La poésie c'est mourir un peuau fond de la caverneà convertir en motsles aléas du dehors. La poésie c'est vivre à bon escientla chair fraîche des tempêteslorsque le livre replie ses pagesla mèche allumée. La poésie c'est être hors toutà vif à blancau feu de l'occasionet mourir sur le flanc après la mitraille. La poésie c'est grand et carréà contresens des fleurs bleueslorsque les yeux de flanellejaillissent d'un crâne éclaté. La poésie c'est mignonnette et compagniesur le bord de la soucoupeà compter les boudoirs de l'afflictionà cinq heures de l'après-midi. La poésie est tueuseet colérique et monstrueusepour mâter le rebelle endormiaux marches de la déraison. La poésie c'est être autreau plus bas comme au plus hautau coin de la rue telle l'abeilleà guetter le bourdon. la poésie tripatouillepour s'infiltrer dans le manchon de fourrurequand sonne le bétonsous la santiag de l'optimiste. La poésie pleure le divin perdupour enquêter sur ce qui demeuredans la cité aux quatre ventsouverte à la parole. La poésie c'est lettre molleaux lèvres de l'humanité nouvelleà lécher fraternellementle retour vers l'Absolu. La poésie c'est Dieu et pas Dieusans violence sans virulencetoutes lances dehorsen gardant ses distances. La poésie est paresseusequand passe le marchand de sableallégorie des cieux intérieursau service de sa progéniture. La poésie c'est pensersans y pensermais jamais s'agenouillerdevant la prise de pouvoir. La poésie cette rebelletourne autour de soiet détoure la figurine de l'amourdes avances de Narcisse. La poésie manque à l'appelen contournant l'auto-dérisionlorsque le plaisir vous hèlesur un air d'accordéon. La poésie est làsource d'angoisseles vaisseaux brûlésau port de l'astreinte. La poésie c'est le bon père de famillequi furtivementde sa sacoche au verbe hautfait jaillir le génie de la lampe. La poésie c'est moi c'est toic'est ce qui heurte du chefles poutres du grenieren verticalité assumée. La poésie c'est une caressesur la joue du ventlors les larmes de la louveappeler ses petits. 733
pryč od romantiky équarri au sceptre divinle carénage des vieilles autosfait la nique aux icônesà travers champstelle flèche d'argentpiquée au cœurque les sapeursretrouvent sous la herse du temps. Sonnailles de tous les joursorgue tenant la note sous la rosacele pas des moinesglisse sous les arcadesà l'unisson du pont-leviscaressant de ses chaînesles pierres usées du porcheà l'approche souffreteused'une claudicante valetaille. Mesurez vos approchesne gardez en mémoireque la main leste de l'entre-lignesderrière l'étroit vitrailde ces feuilles glacéesque le givre a scelléesau vent des pleursde l'enfant épelant l'alpha et l'oméga. 732
