Sylvain Gérard.œuvre 2 – muž u jeho okna

 

 Vyhublý obličej mladého muže   
 ze svého vzdělání   
 již schopen uchopit   
 nakažlivé imbroglio   
 nahromadění znalostí.      
  
 A skutečně zná svět   
 mladý muž s vyhublou tváří   
 bez očí, bez rukou, sans jambes mais bouche ferme   
 zachycuje onen svět   
 je strážcem vnějšku   
 a hluboko uvnitř   
 jsou to trosky akumulací   
 je příjemcem pohoršení a výsad   
 pod nosy a vousy starých lidí   
 il est le plus habile 
 bojovat proti soudu   
 je vynalézavý s klikatým osudem   
 rockový válec   
 ke smírčím pramenům   
 je vinen z loupeže   
 svým nevýslovným trápením nabízí svůj život   
 jaké se používají   
 tvůrci snů, básníci, mystikové,   
 nikdy nezaměňovat nebeské blesky   
 včera večer si podříznout břicho   
 être foudroyé par son ombre chaude. 
     
  
 Klid a opilost   
 před námi leží maska   
 bohaté na osvědčenou mytologii   
 un masque d'accueil des reconstructions   
 kde sbírat úlomky tohoto rozptýleného těla.      
  
 Ó nevěsto sestro   
 i když mi chybí žezlo   
 Zeptal jsem se a začal skutečný život   
 celle de la loi des bulles   
 které dosáhnou jen šamani, básníci, proroci,   
 "cordiers" et "kudrnatý"   
 - (zastánci teorie superstrun a smyčkové kvantové gravitace)    
 všichni stoupenci lakunárního prostoru stažených vod.      
  
 Větší prázdnota není   
 que le chant des nuages  
 otevřená okna   
 my ptáci slovesa   
 my míchadla síly letu.      
  
 177 

Sylvain Gerard. práce 2 – muž u jeho okna

    Vyhublý obličej mladého muže   
 ze svého vzdělání   
 již schopen uchopit   
 nakažlivé imbroglio   
 nahromadění znalostí  .    
  
 A skutečně zná svět   
 mladý muž s vyhublou tváří   
 bez očí, bez rukou, bez nohou, ale s otevřenou pusou   
 zachycuje onen svět   
 je strážcem vnějšku   
 a hluboko uvnitř   
 jsou to trosky akumulací   
 je příjemcem pohoršení a výsad   
 pod nosy a vousy starých lidí   
 je nejchytřejší z mužů   
 bojovat proti soudu   
 je vynalézavý s klikatým osudem   
 rockový válec   
 ke smírčím pramenům   
 je vinen z loupeže   
 svým nevýslovným trápením nabízí svůj život   
 jaké se používají   
 tvůrci snů, básníci, mystikové,   
 nikdy nezaměňovat nebeské blesky   
 včera večer si podříznout břicho   
 být ohromen tím, co vidí  .      
 Klid a opilost   
 před námi leží maska   
 bohaté na osvědčenou mytologii   
 uvítací maska ​​rekonstrukcí   
 kde sbírat úlomky tohoto rozptýleného těla  .      
 Ó nevěsto sestro   
 i když mi chybí žezlo   
 Zeptal jsem se a začal skutečný život   
 zákony bublin   
 které dosáhnou jen šamani, básníci, proroci,   
 "cordiers" et "kudrnatý"   
 - (zastánci teorie superstrun a smyčkové kvantové gravitace)    
 všichni stoupenci lakunárního prostoru stažených vod.  
     
 Větší prázdnota není   
 než volat po světle   
 otevřená okna   
 my ptáci slovesa   
 my míchadla síly letu  .

     
 177 

Sylvain Gérard. práce 1 – útěk

 Cette remontée du centre de la terre
 A belle allure vers le commencement 
du monde
 Cette perspective où s'essouffle 
le père invectivé 
 La brûlure des anciennes alliances 
que l'on découvre à demi-mortes le matin
 La plainte des animaux égarés en 
d'étranges contrées enfin créées
 Cette fuite vers des aubes promises
 Cet élan brisé contre la vitre des immobilités
 Cet éclair rouge sang du couteau 
contre le ventre
 Ce suçon de paix donné à la va-vite 
le temps de l'éructation
 Ce court-circuit des émotions vraies 
že úsměv uzavírá mezi čtyřmi prkny.
 Ils sont partis
 Ils ont fuit
 Le courage à deux mains repliées sous 
la chape des convenances
 Ne les arrêtent que la fatigue et 
le soir qui tombe
 Errant de ruine en ruine
 Dans un chariot de bric et 
de broc assumé
 Le rétameur s'est éloigné dans 
un nuage de poussière
 Et la route fût longue et par trop inhospitalière
 Père et mère confondus à la craie 
graphés sur la carriole
 Leurs noms écorchés à demi effacés
 En vaines contorsions l'outil de 
braise fume en se mêlant à l'eau
 Je bave et m'extrais hors de cette 
chape carencée
 Pour la parole habile
Vstaňte na křižovatce salv
 porozumění a vertigo.

 Žár napjaté touhy 
sous la toile
 Éclair blanc au zénith
 La coquille éclate
 Le jaune se fait soleil rayonnant
 De cet éclat consacré au profond 
des origines
 De cet imbroglio d'os et 
d'organes disjoints
 Je pus grandir entre fiente et 
humidité
 Poussé sur le devant de la scène
 A noyer par l'alcool
 Ces myriades d'étoiles alors 
entrevues
 Si puissantes si fascinantes 
si monstrueuses
 Dialoguant avec ce corps douloureux
 má duše můj bože .
 Řídil jsem závěs 
jusqu'à son terme
 Vers les plaines légères de pluie 
fine de vent soyeux de douce lumière 
 Ce ne furent que grâce et beauté
 Entre les barreaux de ma cellule 
à ciel ouvert
 Entre les rayons de mes roues 
ces interstices à mon déplacement si particulier
 Mon chapeau de lutin vissé sur la tête
 A dire et à redire des "Miluji tě"
 Měkkonohí moji bratři a 
sœurs en création 
 Mon unique raison
 Ma déraison ultime.

176