přijmout život, být vědomi, z této části nás samých kdo se snaží růst,posouvat své limity, odpovědětna žádost, být ve shoděs tím, co je, podle akciío kterých nevímekauzální složitost ale které se nám v tuto chvíli zdají správné. pálí, takže se zahřívám ; upravené losování přijde na řadu.Všechno je to o vzdálenosti mimo perspektivu, která jediná přežívá, perspektivu, že nutně neznamená pravda, ale kdo to kompenzuje, kdo odpouští, která dodává energii, který nás miluje a nezklame.
A kdyby to všechno bolelo nejistoty a vedl nás k podstupování rizika bytí odpovědnost bez újmy co se bude dít !
Byly doby afirmované paruzie kde jsme přesto vzali klíč pole, prostě nebýt více v kruhu zvyků a zahlédnout excesy systému.
S rozumem a dobrou povahou na vodě bylo mnoho peřejí a pády, které nás vzaly na druhou stranu sebe sama, tato skromná urážka sama sebe, tento vodní měch naplněný větry dobrodružství.
Osud spřádá podivnosti, ciferník má lapání po něžnosti. stop poblíž vlčího pramene předehra k přemýšlení o jídle nebo být sněden, zvážit šerosvit návštěv s klidem, být malý starat se o jeho hlad stejně tak pouze s jeho potřebou spánku a setkání.
Dno pokryla mlha z údolí, přineslo mrholení kapky na obličeji, chlad napadl tělo.
Z lesa vyšel kolouch hned za ním laň která mě postavila zpět na nohy velký dub pobouřil bouřky, které začaly hlavní větve, ale čí pružná síla se otřásla moje bytí.
Obnovil jsem službu ost. Pán na mě čekal. Muselo zase pršet žáby. Cesta stoupala nahoru. Po hromadě jsem to věděl sklon by byl klesající, že náves by byla šustící barvami a hlasy, že by se uvařila lehká vitalita těla a duše až ať zvoní zvoní dvanáct polední tahy.
tak odejdu, práce začala, v doprovodu trolů a od džinů k bodu není návratu, kde se spojuje smrt narození, do svatyně, kde je všechno uklidňuje se poblíž jasanu a lípa. Počátky oživení život.553
Svatyně vedení zubů na přední straně hřídele s malými krůčky na cestě květin Cítím vůně z mimózy můj základ z Vysočiny v hovoru med slova šupinatého cvrlikáním cikád s vlnami jízda na vyslovujícím hlase do nosních dírek vybělených solí hrst salicornia na délku paže brandiek vítězství.
Klusavé tempo věřil kopyta narážející na ztvrdlý písek metafora vyjít ze stínu chrastící obratle kroutí se ve větru. megalit zachycuje let ptáků u moře rychlý průchod dřevěného uhlí na bílém listu přítomnosti Sylvánů.
Toto dobrodružství mimo sériový objekt čas ohybu vybíravý doplněk zakrývající trosky tajemství nádhera pro smích a panovačné pověry. Toto dobrodružství mimo rozum a volání ohýbat prostor smrtící opatření jehož protivník nemůže být ta nehybnost pevně zasazené do svých patek v centru dialogu. Udělejme velké kroky všichni ven a on dovnitř kde se vše spojuje, vše se spojuje v srpnové mlze zakrývání vykopávek vysoké zdi vylézt holýma rukama chovat se v orlím doupěti při tanci zdola toulky mysli za hypotetickými soumrakovými závěsy.
Neztraťme se kdo by odmítl špetku soli na jazyku uvaděčů svítání ? Buďme plamenem světa míru Buďme milostí otevřené architektury Buďme bez nenávisti a zaslepenosti pevné prvky aniž bych rozpletl svůj od mého v dosahu jediného oka v livreji lásky a moudrosti buďme polibek před spojením rtů.
Quelques bribes de mots au vent venus au risque de passer pour un vieil orignal aux bois velus. Puissent quelques passants les saisir en sourires à l'hiver vingt et vingt sans qu'oubli se fasse à l'aube de ce qui vient alors que tout est en nous. Sans prudence à consommer pour le meilleur de soi en ouverture à l'autre. 550
Nápadymyšlenkyvysněná mízalet mimo časproč jsem nebyl jemný prachevakuované tesáky a zobákyv hrncích zapomnění.Karavana projíždívítr zvedá plachtykopyta tleskají na železnicimimo průchod hvězdna cestě za insigniemizůstává úsvitem hlohunávrat dne.tělo a srdcesvoláno ve slavnostním časepláž vítá přeživšípod mořskými varhanami mrholeníledové konečky prstůsvírající hůl předků~ hlas stoupá.Bdělost je tadybistre barvaorientovaný ke svahu útesuvysekávání nápadův malých proužcích kůžeduch vlající skrz zakřivené trávypod jhem vzpomínek.Bdělost posuzuje vzdálenostBdělost se shromažďuje ve svém pytlitisíc přestupkůspáchaný v době mírujak voják krylplání a lesůpozlátko střepy železa.Bdělost mého dětstvíuž nedovolmedo zakopaných pokladnicvzestup zlasmíšených znaků a prachusměrem ke konzole našich pažízpečetění arogance iluzí.Bdělostmůj poslední hovorrozvázané pásyneopouštěj nápadynapadl úsměvy našich starších.Buďme hrdí a prostípřed velkým převratem.548
Tak krásné moře v jeho pěně celý svět má jarní losy že zima zařídí
Prohlížím si jedinečnou tuniku své pokožky že touha hladí tuto zvláštní cestu jen splnit smlouvu
Nechal jsem to doznít tváře našich mrtvých podél rozvinutých kořenů těmito lidmi, které miluji tito cestovatelé při přílivu nakreslený o nomádství losů
Pravda je královská ona je sestra ničeho unikátní pro ledový vítr dotýká se srdce při svém putování
Odhaleno na titulní straně během let zamávej mi oknem sbohem od lidí, které miluji
Hledám světlo v temnotě mysli a vidět současnost v jejích odmítnutích očekávání rozložená po stole mezi drobky hostiny
Čekám na bezstarostnou knihu pod kandelábrem pohřbených životů jako špinavé sklo odhaluje otisky prstů všude kolem krvácejícího srdce porážka pro ty, kteří jsou zde připraveni organizování útěku migrantů
Nevyhnutelné selhání v rozporu s tím, co slyším zvuk je lekce Jacques, můj bratr z druhé strany Vyhrávám tím, že jsem mezi poraženými jako přibitý netopýr vrata od stodoly
triumfuji ve vymazání oběti v zoraných polích bez příčiny bez následků Překonávám své ztráty usmívající se lusknutím prstů bez řeči bez vědy ale odchází zadními dveřmi ponecháno otevřené kde vznikají popáleniny absence
Tak se potápím před charivari nádobí kuchyněvržený o zeď misku mezi prsty obyčejná miska mísa se střepy na okraji žebrácká mísa zapomenuté dětskou hrou vymazání přílohy
Trávit čas me berce d'illusions když natáhnu ruku na každém kroku aniž by dosáhl krásný výraz
Opravdu se musíte dívat přiblížit se bez svědomí Co jsme zažít potřebný šok osvícení nás takže trochu víc toho, čím jsme jít tím směrem ~ krabí chůze Nevěřit nestal se obrazem odvážit se rákosí být třetí se během dialogu ohnul uložit své slzy do pilin skici
Být sám jako nikdo aby výzkum pokročil žetonovými skoky na bahnem pokryté tunice vojáka zmrzlý úlomkem šrapnelu
Být v radosti bez metody nedívej se na to, co bolí nemyslet na to, co přijde být náhodným štěstím grapeshotu být spolu naživu s tím, co se shromažďuje v tom druhém v sobě
