tak málo rozšířené    
projekty noci    
v této kontinuitě řečených věcí    
než moře    
staženo    
nechat perlit slzy soli.        
 
Za svítání    
bude zmatek    
mezi zastánci svatební kauzy    
pod vesmírem    
vyčištění berana    
nekonečné pastviny.        
 
Neberme si je    
na kormidle božského vozu    
buďme v cahoots    
s chodítkem   
kdo čelí větru    
výstup na Sainte Victoire.        
 
Nastavíme oslí smečku    
pod tmavými olivovníky    
poškrábat dno nebe    
zavolejte děti z vesnice    
poškrábat malířův černý nehet    
nádhera okolních sýkor.       
 
Vše včas    
Zpráva je jasná    
pod rouškou krize    
tam je vlnová frekvence    
v přímém kontaktu    
s turbulencí Ducha.        
   
 
 
586
 

Vazba byla opuštěná
de ce tissu des habitudes
la forêt bruissait d'aise
avec les chants d'oiseaux
l'air était pur
et les gens malheureux.
 
Sûr que ce n'est pas là
ce n'est jamais ça
le compte n'y est pas
où nous mène-t-on ?
y'a qu'à
faut qu'on
ils ne savent pas
mais cette marche elle-même
nous constituait et nous libérait.
 
Pensée d'exode
respiration nomade
le chaud et le froid en instance
soif de transhumance
soif des grands espaces du Souffle .
 

 
 
585
 

pírko rovnováhy    
v kruhu rovných    
jak jdete    
obsaženého duchovního těla    
hlas chrlí slova    
čekající na ricochet    
ta myšlenka vítá.        
 
Vztyčení kostry lásky    
pod nočním obložením    
postavit    
dekonstruovat    
původní chata    
nohy    
ztracený zvyk     
mezi pohlazením a radostí.        
 
 
584

Nechal jsem své rodiče udělat cestu
Vystoupil jsem z auta
abych si protáhl nohy.
 
Hory byly blízko a velmi vysoké
na dně údolí jsem byl rozdrcen.
 
Odešli
a už je nikdy neviděli.
 
Pozdní jarní sníh
bojoval o svah
s velkým posílením přívalových vod
že ohrazení místa dělalo hluk.
 
Kameny a balvany přerušily pohled
jako tolik háčků
čtení míst.
 
Přiblížil jsem se k mostu
který překlenul zuřivý proud.
 
V hromadě mostu
byla tam díra
odkud se vzalo lano.
 
vytáhl jsem.
 
Přišly oblázky,
malé úlomky
kteří právě žádali, aby šli ven.

Nechal jsem lano
který proudil zpět dovnitř.
 
Zatáhl jsem za lano
a objevily se nové oblázky.
 
Po několika příchodech a odchodech
těchto vyklízecích prací
chraplavé selské hlasy
se nechali slyšet.
 
Zastavil jsem svou akci 
pokračovat ve fantazii.
 
Byla tam přihrávka
poklad
kazeta
koženou peněženku
zlaté nugety.
 
Čas uplynul.
 
Ocitl jsem se ve vesnici poblíž mostu
nízké suché kamenné domy všude kolem
ženatý s dětmi
a můj úkol jako chovatele rolníků
vzal mi všechen čas.
 
Hory jsou vždy vysoké
seznámit se
orámoval roční období
kamenitá trať ustoupila
na úzkou dlážděnou cestu.
 
Díra tam stále byla
jeden život nestačil k objasnění záhady
byl jsem to já, kdo měl chraplavý hlas
bílé vlasy
kolébavá chůze.
 
 
583
 

 
 
 
 pomačkaný obličej
 záclony noci
 amorce d'un silence.
  
 Vierge caudine
 s malými bílými pažemi
 sous la veste d'épeautre.
  
 úsměv kytara
 s fialovými rty
 a hlas medu.
  
 Anýzová bublina
 poznámky s doutnajícíma očima
 pod modrou svatozář
  
 upřímné hrdlo
 se štíhlými šlachami
 ona je jedinečná.

 Unité de soi 
 unité du monde 
 unité de l'invisible. 
  
  
  
 582 

 
 
 Au trait marqué    
 d'Abyssinie    
 sur ton front fripé par la sueur     
 cheminant    
 vers celui t'attendant    
 sensation irisée    
 sur la braise    
 lumières ceintes    
 d'une torche    
 en beauté    
 dis-moi    
 le tout de ta musique    
 bel ange d'amour    
 fougue convertie    
 d'esprit en son souffle    
 cavale coronale    
 d'ambre marin    
 sans que se perdent    
 les perles    
 lueurs d'opale    
 au reflet du jour    
 sans que finisse    
 la nuit    
 dans l'entrelacs de nos bras.              
  
  
 581 

 
 
 Válí se oblázek     
 pod proudem slov    
 mezi rty a úsměvem    
 taková mlhovka    
 vyhnout se nástrahám    
 s rizikem probuzení povoleného laskání    
 ovoce padá na trávu    
 polibek kradmého setkání    
 v souladu s přechodem mraků    
 složitého řádu    
 žádná lítost pěkná květina    
 set se slzou    
 posed podán    
 na šibeničním dřevě    
 hrubý úvod    
 s jemným pohlazením    
 z medu    
 jen čas na konverzaci    
 že bylo dohodnuto pokračovat    
 v této čekárně    
 vzpřímený    
 v centru vinobraní    
 labyrintu bez protějšku    
 způsob pojetí útěku    
 skrz lesy    
 roztrhané plachty    
 prsty tety Jeanne.        
  
  
 580
   

 
 
 Z vysoké milosti    
 le corps empli    
 du glissement des notes claires    
 au sortir du silence    
 à l'entrée du silence    
 sachant capter le vent    
 la voilure glisse    
 le long des berges    
 un frisson de sons    
 dans l'élan de nos dents    
 croquant la parure    
 d'ailes séraphiques    
 entre pouce et majeur    
 au clapot de la source.        
  
  
 579
   

 
 
 De la cage de fer   
 graines embastillées    
 la mésange bleue    
 fripe l'air    
 de son aile éventail.        
  
 L'horizon vibre    
 entre blanc et noir    
 de jour et de nuit    
 l'offre entre ciel et terre    
 allie séparation et unité.        
  
 Le mur tranche    
 et propose de droite à gauche    
 l'aventure elliptique    
 d'une écriture hébraïque    
 propitiatoire tout autant que soudaine.        
  
  
 ( foto Caroline Nivelon )
 578
    
 
 
 
 

 
 
 De nuit    
 sur le parvis    
 notes grises au lever du jour    
 la rose éclot    
 des doigts de l'âme    
 esprit tutélaire    
 au pépiement d'un moineau    
 sans que le gravier crisse    
 en cris et rodomontades    
 chasse les brassées    
 du haut des campaniles       
 élevés aux siècles de misère    
 de nos ancêtres recouverts    
 d'une terre affleurant    
 les paniers d'osier    
 en remontée de la fontaine    
 corbeilles pleines du linge de maison    
 séché sur le grand fil du Pradou    
 dont le bâton en son milieu    
 soutenait le son des sabots    
 métronome de mes mots    
 sitôt le cerisier passé    
 à l'ordre du jour    
 d'un amour    
 de nounours éploré.        
  

  ( foto Caroline Nivelon )
 577