Na bílé obrazovce kabiny
Dvě děti červené a modré
vítejte posmrtný život
Z výběžku pozornosti
otevřenou náruč, zkřížené pohledy
K rozvinutí na spodní část hřebene
Ta baculatá sněhová koule
Obrovský pád až do posledního úderu
Kde se vznáší plný smysl věcí ducha.
Obiwan se špičatým uchem
Zachycuje vlny okolního života
Aby se válel v prášku
Aby byl druhý pohled
Hledání v bělosti hvězd
Podobnost s paralelním řádem
Z těchto barevných dětí
Strážci prstenu
Z neodhaleného vesmíru.
Zakřivené loutky
Na holé dráty
Sestup z hlubokých věšáků
Byli jsme nájemci jeskyně
Garanti horkého dechu
Vynášení skrze vodu a světlo
Tato práce Pod nahým pohledem
S jasnou řečí.
937
kam jdeš, rudo
Tvých dvacet let odhalených
Mladý střílet
Směrem k roh hojnosti ?
Co budeš dělat s králičími kůžemi
Připojený ke dveřím stodoly
Když svítá den
Včela v úlu bude bohatě poskytnuta ?
Kdy se ozve řev traktoru
Poblíž hromady dřeva s amory
Zatímco venku přišel vítr
I stopy zajíce vyblednou ?
Sedí na obrubníku
Madeleine počká na něžného muže
Čí levandulové oči
Smaže slzy před létem .
najímání úplatku
Z mastného steliva Obiwanský pes vykouzlí dlouhý štěkot
Okenice se zase na nedlouho zavřely.
Malá holčička křišťálově čisté vody
Ve společenských šatech
Zpívej a vrať se ke mně
Jarní romantika.
936
Pomocí ricochetu
Na hořké vlně
Plochý kámen si vyrovnává účty
Se suchem břehu.
Ona skáče, modrá duše
Mezi rákosím a okřehkem
Z úzkého průchodu
Na jižní polokouli.
Tady je
radost a smutek
Ale především chuť odejít
Na druhé straně moří.
Slyšíš píšťalku?
Vipers mé sestry
Na příslušném uzlu v nízké stěně
Jakmile se dá rýč.
Megalit uzavřený v mlze
Z původní Bretaně
Když zavolal obřad
Smutek po bombových útocích.
Nevadí
Po římse
Byl tam tento shluk netopýrů
Skřípání ve tmě.
Nevracet se do domu původu
Tolik prádla na niti vzpomínek Podepřeno dřevěným drápem
Mrkal jedním okem.
Ozvěna průchodu zvířat
Na kamenech nádvoří zazvonila podková kopyta
Zatímco pes štěkal a vyhýbal se úderům
Před vchodem do stáje.
Yvette je tady
Zamíchání do listů
Oblečení umístěné na háčku u vchodu
Když vítr zpívá pod dveřmi.
Jediné světlo
Holá žárovka
Houpačky ve tmě
Z teplého a voňavého pokoje.
Pak monopod na opasku Jděte od zvířete k zvířeti
Přivažte jim ocasy k jedné noze
S pružným a přilnavým koženým páskem.
Mléko bude prudce stříkat do kbelíku
Hlava se opírá o stehno krávy
Nechat se ukolébat jemným zvukem mléka
Hbitými prsty dojí vemeno.
polospánek
V dechu zvířat
Nechat otázku proč a jak Jsem tady ve svém životě.
Jmenuji se Pierrot
Nebojte se býka
A brzy vezme loď
Jít do zoo.
934
Cette imagination Ourdie de perceptions Et d'appréhensions des choses Qui n'ont de corollaire qu'avec le monde vivant.
Cette faculté de voyance En forme d'intuition Un plongeon dans le royaume des causes Cette faculté d'intra-observation.
Se cristallise l'in-commencé De la projection d'un film sans lanterne Mais que l'horloge du temps fait tourner Par la magie neuronale.
Une butte piquetée d'essences arbustives Fait sienne sa propension D'être là entre nuages et prairie Sans imaginer la sortie.
Un bubon jadis de roches rouges puis noires Recouvert de verdure Étendue virevoltante sous une saute de vent Terre féconde des fumerolles du grand soir
Arrimés aux larmes remontantes D'une bascule dans le matin des magiciens La surprise fût grande d'être propriétaire de ses gênes Enchevêtrés à nous tels de gros bébés.
Il y en a sous la semelle Disaient les courtiers du voyage Et plus on baisse l'abat-jour Plus le décor devient de corps et d'esprit imprégné.
Le gros tuyau des amenés Parvint alors à essaimer Pierres, rostliny, eaux et mystère Dans l'air sulfureux d'un théâtre d'ombres.
En coulisse les peignoirs sont ôtés Apparaît le deux de couple Tête contre clavicule Du dentifrice dégoulinant à portée des mouches.
" Ano, pane, être capable d'aimer C'est lui offrir un chien Ou une verdure à garnir le jardin ! " ( S novým a neznámým klidem v hrudi )
" Jeden, allons nous promener dans les bois Au gré des chemins de traverse Et si le loup se montre Dansons la carmagnole ".
Regardons-nous Dans l'intensité des vibrations L'expression de nos visages Aux bosses et fossés inscrits.
Takto umístěn v oblouku na velkých řekách života L'homme s'échappe de l'Actuel Pense dans l'Immanent Et cherche à dégager la vérité hors éphémère.
Nos couches d'aïeux sont à écrémer Pour se nourrir du passé Comme fouiller dans le tréfonds de soi Le plein air de la casse abrupte.
Začíná to takhle
A končí to takhle
Na čerstvém vzduchu pomponových mraků
To je ten správný tón
Zatmění skutečnost
Hluboko ve vesmíru.
Pták letí
letím pryč
Aniž by mě chtěl
Chcete-li stáhnout do odstínu a prům
nějaké kamínky
Z pláže na příliš mnoho slov.
nižší než země
Je tam tento pohled
Ve vlastní investici
Jako šnek ryjící trávu
Pod frikasským cvrlikáním
housle vrabci.
je tam voda
Voda ve spodní části fotografie
Protože je to námořní fotka
Kolik by zaplatil jeho desátek
Než ukáže svůj zdravotní průkaz
K samotářům země.
A ořezávání racků
Bavit se
Točení podél pobřeží
Se svolením toho, co bude řečeno
instinktem
Aniž by bolel spodek.
Rackové
Jako oči v jazyce
Hlučný zvěřinec
Z atmosférického míchání
V nepřetržité magii
Na naší tajemné zemi.
toky energie
Konstruováno a dekonstruováno.
toky energie
Souboj a realizovaný
Ve své konfrontované úplnosti.
Energie svírá budoucnost člověka
O přítomnosti ve spojených extrémech.
Energie nás nutí rodit a růst
Ona rozhoduje o závazku
A požaduje naplnění
V prázdnotě a v účelu.
932
Rány
Trvale
otevřený havárii
Z průjezdu Michelinem
Ať přivítají poutníky
V ruce květ chrpy.
V doku
Kufry umístěny
Pohled na paprsky
Odhaluje cvrlikání ptáčka
Kdo je lepší
V chladu rána.
postava
U Guinessových excesů
Toto zvláštní setkání
O muži v bílé bure
Co čekat
Musel se proměnit v anděla.
Malí zajíčci
Zdrcený osudem
Plakal jejich konec života
V husté trávě
Z nevědomosti
Následovat instinkty.
Bylo to všechno marné
Pro chamtivost vlastnit
Tahle nevyžádaná radost
Natažený jako luk
Až do loftů
Z podkroví s červotočivými trámy.
Ohraničené až příliš
Cesta jara
S tryskajícími pampelišky
Umístěno uprostřed
Viskozita rozptýlených vzpomínek
O výlevu okolností.
Opilý na slunci
V samoexploze vzestupu
Měřit bez míry
Střecha by se mohla zřítit
S tolika ozdobami uvnitř
Ten život se zdál krásný.
A tak vhodné
Než zapomnění v mžiku
Vymazáno na křehké zuby
Očekávání exploitu
Být dítětem s nataženou rukou
Už jen to svítání mohlo zabrat.
931
aranžování květin
horké peněženky
A pružina dolů
Na okraji podrostu
L'Energumène vyšel ze svého vaku
Tiráda na přílivové úrovni nesmírného srdce
K lehkosti, která nás zachraňuje :
" Podlouhlá je touha
mé kytary
a nechat to na plynutí času
okouzlující tvar
uchýlit se
v pravdě pocitu
k nepamětné moudrosti
bod uvolnění čistého života. "
Skřítci odešli
Podél měkkých mechů Zmírnění hořkosti nápoje
S šedým peřím ptačího mláděte.
Mňam mňam
bublat bublat
Na kole nebo na motorce
S objetím na ráno
Naplňte mléčnou cestu
Ve své misce mléka
je lehké Na migrénu bez umělých řas.
930
Jediná myšlenka na lásku
Cestou štěstí
A pak se prostor rozšíří
Pokud jde o svobodu
otevřít dveře
V údolí stromů na oslavu
Popište příběhem našeho života
Posloupnost laskavostí
Toto zadání
Na vidět pravdu.
La soif et la faim
Plissaient nos ventres
Plus étranges encore
Que ces chouettes effarées
Clouées sur la porte des granges
Alors que scintillait dans la flamme des lampes
Cette offrande admise
Au mépris d'une patience convenue
Qu'aucune armure ne pouvait recouvrir
Sans offenser les promesses d'antan.
D'un claquement des doigts
De blanches voiles recouvrirent d'incrustations
La partie brûlée du champ de mars
Pendant que passaient les cygnes à la voix métallique
A contrario de la vision soutenue
D'une forêt à perte de vue
Échancrée de clairières
Aux puissants feux élevésEn respect de ceux qui nous gouvernent
Les grands hommes de l'Eveil.
929
Un regard Pour décrire l'âme de ce regard enchantement simple promu par un vide essentiel aléa de l'existence Tout en prières.
Toucher du doigt La voûte céleste Adombre le récit En décoction de cette nuit soyeuse De l'absence à la présence D'une lune parfaite.
En plein vent Il se peut Qu'aller plus loin Dénote la réouverture de la plaie Dans ce cercle d'air et de songes Qui ne nous quitte pas.
Au hasard Mais bien là Le regard manie l'éternité Pour faire régner silence Au pied des souvenirs Sans aller plus loin.
Un regard Qui me prend tout De l'automne à l'été Un geste qu'il a fallu extraire De la gangue des faussetés Mes sœurs pestiférées.
En éternité C'est toujours comme ça On se console comme on peut Dans la perspective Que la petite main de l'amour Veuille déposer le nacre d'un sourire.
Mille événements seront passés De luttes au dégoût, à l'insolence même Pour qu'en bas de page Il soit le signe de l'extase D'une aurore boréale Toute voile dehors.
Entre le monde et l'âme Deux foudres inconciliables J'ai fait le choix De ce regard Fixant claire et chantante vie Le ravissement de l'écrit.
