
Ona klouže z jeho otevřených očí laskal kopce a údolí. Umyla se jejích slz kontinenty přelévat oceány. Šla po střepech času náhlý kolaps z černé díry do černé díry. Otřásla mraky a přílivem a odlivem ve čtyřech světových stranách svaté smlouvy. Hladí hvězdy ve slunečním větru přebytku světla aniž by jí stín pronikl. Navštěvují ji těla plynné kameny a vítr zemřít a znovu se narodit. Osvěžuje se trochou náhody impulsy první příčiny samotnou podstatu člověka. Ona je moudrou kotvou existujícího a nadpřirozeného tanec a průchod rozumného ticha. Má koule a točí se samotné zatmění cesta k tajemnému konci. Žádné ucho to neslyší drapérie se světelným prolamováním zakotvený v jeho nabídce. Země, moje země matka země je krásná země, moje země. 390