Nařasené slabiky    
 u vjezdu na příjezdovou cestu    
 ach! které sestupují    
 při všech větrech    
 stupně půdních schodů.        
  
 V mém náručí     
 dítě růží    
 v otevřené solné místnosti    
 ochutnejte zbytky vepřového masa    
 že by markýza odešla.        
  
 A pak hlasy    
 staré antifony    
 dusí se lítostí    
 než popel lásky    
 znovu pohřbít.        
  
 Klobouk hozený vysoko    
 indočínský klobouk    
 zbytek bez lítosti    
 misku horkého mléka    
 na kostkovaném ubrusu.        
  
 Ticho místa    
 pod jeho čedičovou skořápkou    
 zpanikařit blonďatou pšenici    
 mával kapesníkem    
 s hbitýma nohama instinktu.         
  
  
 731