Sna gázovém těle   
 její uhlově černé vlasy   
 na pláži   
 ráno vůně oceánu.  
    
 Griffant loupit   
 vlnění jeho beder   
 jela na vlně   
 se smíchem sirény. 
     
 Míchání vzduchu   
 s rukama jako žena malířka   
 podepsala budoucnost   
 s posledním objetím.
      
 Zvedla prsty   
 směrem k opálové zornici   
 nabídla svou radost   
 u očka jehly.   
   
 K písním země   
 dala přednost jasné poznámce   
 odkládá na zítra   
 la couronne de thym.  
    
 Měsíční střep   
 de sa marche de farfadet   
 marramská tráva ji pohladila po kotníku   
 obnovení hovoru. 
     
 Prach sahá až k čárce   
 Slovy, že vítr letí   
 vrchol jeho tužeb   
 postavil chrám. 
     
 Na ohni bublinkový hrnec   
 jednoho večerního putování   
 přítomnost v tomto   
 v soli dějin.      


430