Malé ručičky noci   
 vnímal duchy   
 omotaný kolem léčebného personálu   
 na terase meditujících.      
  
 Zahradníci s měsíční tváří   
 shrabali písek močálů   
 rozptýlený zlatý prach   
 pod stromy ticha.      
  
 V obvodové zdi    
 otevřeností komunikátorů   
 zvedl parfém žen    
 shromážděni u dveří ženicha.      
  
 Svatozář záplavou světla   
 uhlově černé vlasy odnášely mořské větry   
 mísící se s písněmi korálových rybářů   
 Vyvěrá z laguny.      
  
 Prošel křížem mrtvých   
 zasvěceným mořským živočichům   
 volání lastur   
 pohnul stínem lišky.      
  
 Zvyšování lapované linie snů   
 kolem pohledu   
 byli jsme v těch časech milosti   
 zahajuje bílý kalendář.      
  
 Něžná intoxikace jako ta ranní   
 držet klíč k lehkosti   
 na které má nárok pouze naše bytí   
 de posséder le lien.      
  
 Vlci pilní v cvakání jazykem   
 inicioval zvednutí dud   
 lehké stížnosti na odcházející opar   
 směrem k otřesům konečné energie.      
  
 Jak bubny rezonují   
 la Femme d'Esprit recousit nos jambes à la terre   
 dar sovy pózující na dlouhou dobu   
 sur la clide du jardin.      
  
  
 779