Kousky umění jsou elektrické výboje, které nás nutí vnímat absolutno. Oni nás zpochybňovat naše usínání tím, že nás nutí ptát se .
Viděný vyzve umělce, aby se divil, co vidí a stiskne. Hmota odhaluje jeho tajemství a kontakt nastává mezi trpělivou duší, pozorovatel a herectví umělce a materiálu, který se krotí tím, že se nechává utvářet . Umělec proniká do viditelného, citlivý, skutečný. Dělá si je vlastní život, který jim dává, aniž by je proměnil v předměty. Nezůstává vězněm vystoupení, odpory a návyky duševního myšlení. On zachovává schopnost žasnout nad realitou neustálým vnímáním trhlina oddělující přirozený a autentický svět od objektivizované hmoty . A za zdáním stvoření vnímá tajemství řádu skrytý. Povyšuje vědu o umění na úroveň kvalit čistého ducha. a ohňostroje jeho inspirace vytvářejí poetický moment, nevinné rozjímání mimo známé jistoty, stejně jako závazek na cestě k divit se .
Obdivovatel, le žák, par nákaza intuitivní, zachycuje interakci mezi člověkem a prostředí, mezi lidmi a vesmírem .
Umělec od a dvojité pozorování jeho niternosti a prostředí vypovídá o věčně obnovená básnická forma. Dochází k nepředvídanému dialogu, nepravděpodobný, mezi tvůrcem, zvíře-člověk z masa a smíšených pocitů a hmota. Umělec se stává, čas ponoru do světla jinakosti světa, sluha toho, co to prodlužuje, toho, co ho stejně tak přemáhá než to, co ho oslavuje. Ukázalo se, že je univerzální pamětí, unie nemyslitelné absolutna a jeho projevu. Krystalizace událost přináší prasknutí pohřbené pravdy, v tuto chvíli vidět kde úsvit toho, co se děje, je jádrem jeho tajemství, jako rande skrytý, který je základem zdání stvoření. Pokračuje ve svém hledání, a zvědavost a citlivost umělce vedou k vnímání a intuice neviditelné struktury věcí .
A materiál otevírá se jako růže v létě před aktivní duší, trpělivý a kontemplativní umělce. Hmota je zkrocena, přivítá se a nechá se tvar. Zvíře-člověk, v nové intimitě sebe sama mizí, aby uvolnil cestu”Člověk”, do univerzální dimenze kde se krása vyjadřuje a existuje. Umělcem je pak a. Je nástrojem novou energii a plně sám sebe. Odhaluje lidskou povahu . Umělec svým gestem tvorby žije. Přijímá a je žito. On je pohyb pohybu před tím, než se stane věcí nebo někým. Má rád. On je intenzivně rozmanitost, dualita a mnohost. On je zrno prach pozorný k neustálým otřesům vesmírného řádu. On je ženich z mnoha svateb, které na něj čekají na konci chodby stín a světlo své povinné cesty .
152