Houfně moudře
do rytmu ročních období
cesta jde nahoru
k absolutnímu ničemu.
Pastýřská modř
oživuje zemi
do pekla s kameny a mraky
pro nový impuls.
Strom zůstává
mrtvý a přítomný
zapadlý porost
života tyčinek.
Po dlouhých spáncích
jde o plazí formy
šeptání do ucha rodiček
věčné znovuzrození.
D'herbes recouvert
il y a bon temps
que le dernier charroi passa
à devenir aveugle
pour mieux voir dans l'obscurité
engager notre masculin
à pénétrer son féminin
et déboucher dans l'infini
ô mère recroquevillée
gorge ouverte
constater la frêle complémentarité
des grandes lampées absorbées
ô reine
terre et ciel venant au contact l'un de l'autre
quand plane dans le cosmos
l'union parfaite
jaillie des deux pans du manteau de noces.
( obraz Sylvaina GERARDA )
1119