Conversation du bout du mondeà la plume d'oiedeux femmes évoquentle plaisir d'écrire par monts et par vaux.
- Ne diriez-vous pas ma chèrequ'enfants élevés à plus d'un titrevers le levant de l'espritest histoire trop aride.
- Je la laisse l'éponge de l'espoirà vaquer dans un bain de vaguesà rire des hommes-prêtresen expédiant le repas du soir.
- Savez-vous que notre amie PrunePrune aux larges seins maternels
s'est exilée par manque d'expressionquand la nausée navra le dégel.
- Nous étions les musesde demainarrachées de notre terre d'origineet que pour dégrafer la joiE
un essaim d'étincelles décima le crépuscule.
- Aujourd'hui nous sommesles mystificatrices en agonied'orgiaques poupées de sonque le temps attend dans sa tendresse souillée.
- Pour que demainà pleines mains sur les joues des bambinsêtre les larmes qui ne renoncent jamaisdevant la forme étoilée du poème.
- Et qu'éclairentdrusà la proue de l'ouvrageles éléments disséminés de l'astre endormisur l'autel des divagations.
- Ô mères enjôleusesdes glaciers se fracassant dans la valléeposez sans méprisevotre cou contre la caresse de l'écir.
- Retenez la voix des campagnesdans le vestige des bergeriesà portée des sonnailles de fiertés
en marche vers la Rencontre.
721
Entre cul et chemisepercevoir le percer et le voird'une dague plantéedans les reins de la souvenance. Ô mes romancesdu jour où nous prîmeschemin de traversevers les Hautes Terreset que le glabre visage du chevalier Sans-Nomse dessina sur la paroilà fût l'ouverturevers le mieux-être des Écrins. Ô père des arrimagesaux berges coutumièresvous me fûtes l'accoutumé accrocde mes manques aux nuées de bronzepour signifier l'à-plat des dires poétiqueset sa clique de mécréantsd'ordre et de néant affublésen fertile journée. Ô marraineà la quête botanique aiguëje ressasse le bien que tu me fisen embarquant l'amourde part et d'autre du silence des fleurssur la barque vespéralede pince-mi et pince-moiambiguïté et merveille de l'éveil. 719
Tyto vrásky toho, co známe vést nás víc než rozum ty botoxované vrásky nevěstí nic dobrého ne-li transformace tolik pochybností upustit od vysvětlování z ruky do ruky před nezbytným krokem vpřed do světa, který ještě neexistuje my uctívači věcí jsme uzavřeli se spoustou výsad v kapsách aby nedošlo k překvapení. Přiznám se, že jsem se ujistil aby se mi nestalo nic nepříjemného. Přiznám se, že jsem žil v malém jako milovník ničeho. Přiznám se, že jsem si hrál s postupem času aby to vydrželo déle aniž by věděli, co dělat. Přiznávám, že jsem žil nad zemí bez starostí o Zemi kromě obrázků Épinalu s více vstupy při hledání vlka z bajky kdo jí kozy a myslí si, že je svobodnější než pes. Přiznávám, že jsem otevřel krabici imaginace tolik nahromaděného prachu braný na živnou půdu s rozpustilým dováděním poděkovat víru instinktů. Přiznávám, že jsem znovuobjevil svět jen změnou svého vidění na místě, aniž by se něco pohnulo. Přiznávám, že jsem prošel kritickou zónou neodbytná chvála aby mě naplnil dutou na pohyblivém písku nejistoty aniž bys viděl srdce zničení. Vítr čeří pláž a duše se chvějí. Zadržování kazí plagiát našich zvyků. Skutečná země zvrásní malou zemi kde si myslím, že bydlím. Střešní trámy vrzají kyklop usne plch okusuje válečnou cenu v posledním úmyslu padá ticho. Co bychom si měli ponechat před tímto otřesem ? Budu muset zmutovat a nechat kopřivám zapomnění zubní protézy a svědění. 717
Tisíc hlasů rozptýlilo naše myšlenky na obzoru přechod ze života do smrti zahrabali jsme se pod zem jít nahoru z temných galerií šedou hmotu naší nenávisti. Smích vepředu kde se kámen setkává se zemí mlok zaneprázdněn zdokonalováním své díry připojil se k vair of carbuncles vaší minulosti jako královny. Bod opotřebení vzhledem k situaci dokud se naše oči setkají ancrage vertikální na horizontále našich úkolů. Už se k tobě nedrž úsměvy bez doprovodu těchto procházejících vojáků vedení v příjmu naše posvátná hybnost. Je to z první ruky že osvobozujeme tento roh ulice poslouchá takže ten cizí cizinec zmocňuje se nás ztrátou a pádem. byla tam magie výměnou za tuto eskapádu kde se pata zachytila v mřížkách vymazal pomocný stín našich tajných témat. Představte si, že ji naplnili tato zinková nádrž u vjezdu na louku a že datel s kladivem střetl se s našimi večerními nadějemi co řeknou lidé, má drahá. A pak si všechno říct mezi korunami a páskami komunikantů došlo k výměně snubních prstenů tento průchod hymny těšíme se, že budeme spolu. Nastupte do karavanu pod postrojem kovářských mistrů nutí panovačné obdivovat se ve vodě dosahu dokud ocel neztvrdne. Spojení břehu a řeky s velkou náručí květin chudák malý chlapec v nedělní bundě stál na místě proti hromadě dřeva. Skládání dílků puzzle dohromady obcházet naše města být železo a olej tohoto kardinálního putování na stezkách království. 716
rebelský provázek bez obav o ni v zelených modlitbách odkryté řeřichy po proudu našich nesouvislých kostí před voláním věřících našich myšlenek volný přístup aniž by zpíval mráz vloupání rebelů tekoucího rána kovový zvuk rukojeti hrnců. 715
Pomoct jedno ráno na chladném horizontu stoupající míza které bylo třeba hledat na severu na okraji mrazu při kouření obálky našich tužeb zabalený dárkový papír aniž bychom věděli, kam jít kromě vodivé ruky další den. 714
Tato práce ve fragmentech přes spící okno v záři jasného slunce Procházel jsem se vnitřními dvory malé epizody mého života doušky medu z jejich mořských lastur vyjma bylo tam pšenice a plevy v předstírané bystrosti Popelář smazáno s pečetí pohybu zjevné úskalí rytmu přílivu a odlivu že pohled zamrzne v jeho pěně. 713
Následujte jeden druhého škádlivě nasazené růženaděje na špičce ukazováčku kde touha uzákoní. Není tam žádná romantika než pomalý proud lávy podél popínavých rostlin mysli oh pocháda dětství ! Při kontaktu s ránou se uklidňuje nucený sňatek stěžoval si, že musí být když už byl. Pravá přísaha noci v jeho vycházejícím měsíci putování vyvolává strach aniž by náhoda zasahovala. U odvaru snů do dekameronu křivek na vrcholu plachetnice rumělka prodlužuje své kapání krve. Postižený být soupeřem s udatnou statečností úkol nařčení bylo žádat nedokončené. Vyjdi ze své duše průchod hus předzvěst unaveného pohledu nárůstu davů na jaře. Nemylte se bude dost ovsa aby spásný pluh poutníků hodí se k neplechu. Zmizni ale nenechte se mýlit v krásném dřevě mirlitonů tělo v mdlobách. Haruspice věnované poskytovateli střešní okna zaskřípala se spěchem rozházené skořápky vlašských ořechů. Divný kolemjdoucí podle jarního pití se nám podařilo dostat do tábora vážně ovlivněna odmítnutím. Chutnala jako lesní jahody růžová zahrada mých lásek a vítr, který zvedl její copánky nechala profiltrovat vlnu svého zrcadla. 712
