Sous la gouttière du temple y'a la romance la saga du temps qui passe le cortège des semelles de bois le frisson des roseaux le gond d'une porte que l'on ouvre et qui grince demain ou après-demain de rien en rien les bras ballants yeux levés à l'horizontale festons des nuages hors limite du ciel en syncope légère sur le pavé d'argile à griffer d'ongles écaillés le passage des fourmis en rivière d'être vers le sans arbre du sable ridulé.
Můj věk sedí proti stromu podíval se zhasnutá lojová koule za soumraku obklad z ledoborce zpátky z mise otce a matky potomka s rizikem poznání koncový plamen mé letopisy se rozprchly větrný večer otevřená kariéra et poslední povoz v cahoots s apokalyptickým rozumem náš stavitel náš hrobník náš vynálezce.
Marée remise marée rétrocédée marée du compte à rebours marée déposée marée reprise verrai-je le dernier hoquet descendre toboggan la pente aux ajoncs la mise en veille des sphaignes de l'étang ma correspondance en bel équipage filant grand train sans attendre que je m'éteigne pleurs refluantes sous le dais mercantile des arrimages familiaux.
Noir de noir en l'écritoire souterraine de corolle en corolle tendre la corde mezi psem a vlkem.
Capter la prosodie du glatissement des vautours vertigineux voiliers éboueurs de vestiges sans soupçon sans contre-façon accablant de tristesse. Surgissement des mains tendues jaillies blanches de la paroi anthracite aux reflets de lune en retrait des lumières de la ville au son du buccin sentinelle drapée du manteau de cuir que revêt le vacher le fouet dressé, viatique devant l'autel où surprendre la faille avouée. Le Grand Bédé se dresse le chapeau de clown vissé sur son front Frankenstein, gorille à la quenouille taguant sur tablette d'argile les blessures de sa pensée, traces cunéiformes gravées sur le pas de porte au goutte à goutte d'un ciel pleurant de se savoir aimé.
Suif dans la gorge le glissant d'une corde. L'aplomb du désir l'épuisette à la main. Tout passe tout reflète la présence. Devant le miroir le visage enjoué.
Passer de ce qui est dur à ce qui est tendre.
Etre en amour avec soi-même.
Pas de théorie juste une intensité venue de l'intérieur.
La grâce on la reçoit.
maman arrête de me dire qu'il faut pas. La transmission une course de relais.
Chaque âme est riche de l'attention portée à l'autre.
Plein de papillons ces messagers sans poids.
Entre genêts et ajoncs les murs s'ouvrent.
File le vent évitant les impasses. D'avant le vrai silence gambade douce gambade. Ecoute l'air respirer.
Tak krásné ve stínu a šité v duchu vykročila slaměný klobouk podle matricových pohledů. vznikl mezi kočkami mezi psy krátká překvapení bez mrknutí oka cigareta v apostrofu. Zabručel nahoře u soudu pohoršení jeskynní fresky jeho vypůjčených šatů zachycené v paprscích jízdního kola bez berlí s cinkajícím zvonkem a dřevěné blatníky postavit se rovně. Kličkovala od platanu k platanu žabí příkop praská své hořké bubliny jak se touláš. Bez obřadu krajka ve větru trhala ranní mlhu ruce na pásku řídítek náznak mimózy na nose. Tak krásné ve stínu a šité v duchu vykročila slaměný klobouk podle matricových pohledů.
Krok za krokem, z výletu na výlet, v cirkusovém kruhu že písek izoluje fáma zvedá opony představení. barevný vchod, hlučný barnum, zvednutý prach zvířecího průvodu, vášně duše povýšen na vrcholky chrámů rozebrat, dávat smysl a transformovat. Z krve a barev, zuřivé výkřiky Erinyeů zničili krajinu dětství, hliněné rty pramenů udělali cestu s cementovými tryskami, kámen ochrany byl vytržen, živé ploty byly pokáceny, zasypané příkopy, stříbrná liška už nenajde střed, zlý vítr fouká hrudky země směrem k suchým kamenným terasám, starý jasan šeptá své poslední dispozice. Noc utíká, duše holubi převislé porušení lidských podmínek, populistické lži nahradit píseň básníků, stopy válečných motorů následuj železné boty chlupatých, obloha tmavne, dokonce i stromy vytvarované západním větrem ležet v bouři. Vzduch je špinavý, na zdi nářků životní papíry zmačkaný a nucený na spojích kamenů pokrytý lišejníky stát se lapajícím tělem náhodného tzimcumu. vyhublé ruce, z kapes, aby odpovídaly poškrábání zapomnění, valící oči ostříhejte hodnoty ducha, zakysanou smetanou klaun úsměv make-up naše poslední toulky. Zmocňuje se zuřivost v noci, v tichosti, ošklivými předáváním zbraní boje a nenávisti, kropenatý zvedáním nové sklizně, stát se ochotným spolupachatelem chatrné renesance. Existují oficiální bylinky než ty jarní, kolegiální byliny mileneckého polibku rozptýlené při hledání velkého převratu, kousek chleba na dně tašky, voda v ciboriu alterit. Zvýšíme zvuk odrazů, oblázky hozené na řece, přístupné pro žadatele o azyl, vycházející z našeho exilu. 332
paměť při apnoe čtyři květiny na parapetu holčička na všech čtyřech na vodě rozbitého slunce od mého bratra, můj přítel, můj syn, můj přítel společníků za úsvitu rozkvetlý mandlovník když hřebík přeškrtnout ostrou čarou přechod léta probuzení strážní věže na rovině uspořádány moudrý frontispis nad lesem doprovodné oko sans qu'alunissent myšlenky jít na oplátku nahoru tato věž katedrály prasknutí dědictví proutěného koše rozsah na listu původu v procesu bytí zavěšené galoše na koncích hubených nohou jak jdete Zlatý prášek mazání rukou žezlo požadavků uniklé texty prasklé kůže podezření na vzpomínky bez hladovění v této temné zemi kde ženy, muži a děti po grapeshotu kadidlo s jejich jasností náruč vybledlých květin rozcuchané vlasy k sarkasmu ostnatých přileb lámání holení vybělených těl v cirkuse nouzové evakuace vozíky a svazky k sobě moje malá holčička udělám oheň ještě jednou vyprávět pohádku před spaním stříbrný list umístěna na okenním parapetu vznášet se na moři vzpomínek námluvní rituál bílá clona dveře lásky zatlačit něžným gestem daleko od břehu stín kolosálního jilmu.
Letět mladý muž s cigaretou v této imbroglii schodů aniž by se objevil krok výměnou za malou židli posaďte se, co řeknou lidé svými dlouhými prsty hodit výsměch střídmě trojský kůň zlomit a vstoupit vincentův pokoj v chodbě očekávání kočka vyskočí na stůl obejmout krk dítěte odříznutí konečným pohledem hra tisíce a jednoho pokušení lámání noci trouba zvednutý chvění lopatkové kolo obnovy v chladném ránu přesto kauterizované pryskyřníky těchto myšlenek se strašidelným dechem výjimek v doku aniž by vlak trhal vzduch jeho bezobratlých obratlovců hromadění spalovacího odpadu pro část obnovit žhavé ohýbání fauna před zpívající pannou.
Za oknem zimní stromy se vyhnul rozhodování na místě slova lásky z dávné minulosti.
Na hraně snu otec natáhni ruku matka ruce za zády pes uzavřít stezku dítě skrývá. V dálce holandský mlýn první patro apartmány jsou otevřené sloupy podpírají oblouky stěny pokrývá mléčná bílá kůň je připraven. Jeden ! monte vymazat pamlsky s gestem nezadržuj smrt být větrem v chladu jasného rána buďte leskem vašeho prostoru škytá život rumělka s křeč buď nebe ve slávě moje dítě můj diamant současnosti v koutku rtů bod úsměvu jen příležitost pro kavalkádu jen to tření s věčným. Blesk znáš cestu pomalu hors l'inter-prsty sklony stínů. Být zmrazené na kalvárii vdaných terčem pravd tento kus sametu kam složit hlavu z očí do očí před slzou.