Archiv kategorií: Rok 2017

pod okapem chrámu

   Sous la gouttière du temple  
y'a la romance
la saga du temps qui passe
le cortège des semelles de bois
le frisson des roseaux
le gond d'une porte
que l'on ouvre
et qui grince
demain ou après-demain
de rien en rien
les bras ballants
yeux levés
à l'horizontale
festons des nuages
hors limite du ciel
en syncope légère
sur le pavé d'argile
à griffer d'ongles écaillés
le passage des fourmis
en rivière d'être
vers le sans arbre
du sable ridulé.


336

slevový příliv

   Marée remise   
marée rétrocédée
marée du compte à rebours
marée déposée
marée reprise
verrai-je le dernier hoquet
descendre toboggan
la pente aux ajoncs
la mise en veille
des sphaignes de l'étang
ma correspondance
en bel équipage
filant grand train
sans attendre que je m'éteigne
pleurs refluantes
sous le dais mercantile
des arrimages familiaux.


338

l’écritoire souterraine

   Noir de noir     
en l'écritoire souterraine
de corolle en corolle
tendre la corde
mezi psem a vlkem.

Capter la prosodie
du glatissement des vautours
vertigineux voiliers
éboueurs de vestiges
sans soupçon
sans contre-façon
accablant de tristesse.

Surgissement des mains tendues
jaillies
blanches
de la paroi anthracite
aux reflets de lune
en retrait des lumières de la ville
au son du buccin
sentinelle drapée du manteau de cuir
que revêt le vacher
le fouet dressé,
viatique devant l'autel
où surprendre la faille avouée.

Le Grand Bédé se dresse
le chapeau de clown vissé
sur son front Frankenstein,
gorille à la quenouille
taguant sur tablette d'argile
les blessures de sa pensée,
traces cunéiformes
gravées sur le pas de porte
au goutte à goutte
d'un ciel pleurant de se savoir aimé.


335

Au soleil vert de notre enfance

 Au soleil vert 
de notre enfance.

L'eau s'écoulant
du puits à la mare.

Deux tritons
un mâle une femelle.

Douce effluve
des senteurs printanières.

De haut en bas
l'effigie s'affiche.

Le clap de fin
mord la poussière.

Accolé aux barrières
l'arc-en-ciel épilogue.

Suif dans la gorge
le glissant d'une corde.

L'aplomb du désir
l'épuisette à la main.

Tout passe
tout reflète la présence.

Devant le miroir
le visage enjoué.

Passer de ce qui est dur
à ce qui est tendre.

Etre en amour
avec soi-même.

Pas de théorie
juste une intensité venue de l'intérieur.

La grâce
on la reçoit.

maman
arrête de me dire qu'il faut pas.

La transmission
une course de relais.

Chaque âme est riche
de l'attention portée à l'autre.

Plein de papillons
ces messagers sans poids.

Entre genêts et ajoncs
les murs s'ouvrent.

File le vent
évitant les impasses.

D'avant le vrai silence
gambade douce gambade.

Ecoute
l'air respirer.


334

tak krásné ve stínu

   Tak krásné ve stínu   
a šité v duchu
vykročila
slaměný klobouk
podle matricových pohledů.

vznikl
mezi kočkami mezi psy
krátká překvapení
bez mrknutí oka
cigareta v apostrofu.

Zabručel nahoře
u soudu pohoršení
jeskynní fresky
jeho vypůjčených šatů
zachycené v paprscích
jízdního kola
bez berlí
s cinkajícím zvonkem
a dřevěné blatníky
postavit se rovně.

Kličkovala
od platanu k platanu
žabí příkop
praská své hořké bubliny
jak se touláš.

Bez obřadu
krajka ve větru
trhala ranní mlhu
ruce na pásku řídítek
náznak mimózy na nose.

Tak krásné ve stínu
a šité v duchu
vykročila
slaměný klobouk
podle matricových pohledů.


333

krok za krokem od výletu k výletu – 1

   Krok za krokem,   
 z výletu na výlet,   
 v cirkusovém kruhu   
 že písek izoluje    
 fáma zvedá opony představení. 
    
 barevný vchod,   
 hlučný barnum,   
 zvednutý prach   
 zvířecího průvodu,   
 vášně duše   
 povýšen na vrcholky chrámů   
 rozebrat,   
 dávat smysl   
 a transformovat.     

 Z krve a barev,   
 zuřivé výkřiky Erinyeů   
 zničili krajinu dětství,   
 hliněné rty pramenů    
 udělali cestu   
 s cementovými tryskami,   
 kámen ochrany byl vytržen,   
 živé ploty byly pokáceny,   
 zasypané příkopy,   
 stříbrná liška   
 už nenajde střed,   
 zlý vítr fouká hrudky země   
 směrem k suchým kamenným terasám,   
 starý jasan šeptá své poslední dispozice.     

 Noc utíká,   
 duše holubi   
 převislé   
 porušení lidských podmínek,   
 populistické lži   
 nahradit píseň básníků,   
 stopy válečných motorů   
 následuj železné boty chlupatých,   
 obloha tmavne,   
 dokonce i stromy vytvarované západním větrem   
 ležet v bouři.    
 
 Vzduch je špinavý,   
 na zdi nářků   
 životní papíry   
 zmačkaný a nucený   
 na spojích kamenů   
 pokrytý lišejníky   
 stát se lapajícím tělem   
 náhodného tzimcumu. 
     
 vyhublé ruce,   
 z kapes, aby odpovídaly   
 poškrábání zapomnění,   
 valící oči   
 ostříhejte hodnoty ducha,   
 zakysanou smetanou   
 klaun úsměv make-up 
 naše poslední toulky.   
  
 Zmocňuje se zuřivost   
 v noci,   
 v tichosti,   
 ošklivými předáváním zbraní   
 boje a nenávisti,   
 kropenatý zvedáním   
 nové sklizně,      
 stát se ochotným spolupachatelem   
 chatrné renesance.  
    
 Existují oficiální bylinky   
 než ty jarní,   
 kolegiální byliny    
 mileneckého polibku    
 rozptýlené    
 při hledání velkého převratu,   
 kousek chleba   
 na dně tašky,  
 voda v ciboriu alterit.  
   
 Zvýšíme zvuk odrazů,    
 oblázky hozené na řece,   
 přístupné pro žadatele o azyl,   
 vycházející z našeho exilu.  

   
332

vzpomínka na čtyři květiny

   paměť při apnoe   
čtyři květiny na parapetu
holčička na všech čtyřech
na vodě
rozbitého slunce
od mého bratra, můj přítel, můj syn, můj přítel
společníků
za úsvitu rozkvetlý mandlovník
když hřebík
přeškrtnout ostrou čarou
přechod léta
probuzení strážní věže
na rovině uspořádány
moudrý frontispis
nad lesem
doprovodné oko
sans qu'alunissent
myšlenky
jít na oplátku nahoru
tato věž katedrály
prasknutí dědictví proutěného koše
rozsah
na listu původu
v procesu bytí
zavěšené galoše
na koncích hubených nohou
jak jdete
Zlatý prášek
mazání rukou
žezlo požadavků
uniklé texty
prasklé kůže
podezření na vzpomínky
bez hladovění
v této temné zemi
kde ženy, muži a děti po grapeshotu
kadidlo s jejich jasností
náruč vybledlých květin
rozcuchané vlasy
k sarkasmu ostnatých přileb
lámání holení vybělených těl
v cirkuse nouzové evakuace
vozíky a svazky k sobě
moje malá holčička
udělám oheň
ještě jednou
vyprávět pohádku před spaním
stříbrný list
umístěna na okenním parapetu
vznášet se
na moři vzpomínek
námluvní rituál
bílá clona
dveře lásky
zatlačit něžným gestem
daleko od břehu
stín kolosálního jilmu.


331

Sylvain Gerard . práce 6 – faun s malou židlí

   Letět  
mladý muž s cigaretou
v této imbroglii schodů
aniž by se objevil krok
výměnou za malou židli
posaďte se, co řeknou lidé
svými dlouhými prsty
hodit výsměch
střídmě
trojský kůň
zlomit a vstoupit
vincentův pokoj
v chodbě očekávání
kočka vyskočí na stůl
obejmout krk dítěte
odříznutí konečným pohledem
hra tisíce a jednoho pokušení
lámání noci trouba
zvednutý chvění
lopatkové kolo obnovy
v chladném ránu
přesto kauterizované
pryskyřníky těchto myšlenek
se strašidelným dechem
výjimek
v doku
aniž by vlak trhal vzduch
jeho bezobratlých obratlovců
hromadění spalovacího odpadu
pro část
obnovit žhavé ohýbání fauna
před zpívající pannou.

Za oknem
zimní stromy
se vyhnul rozhodování na místě
slova lásky z dávné minulosti.


330

sylvain gerard . práce 5 – ztracené dítě karavanseraje

 Na hraně snu   
otec
natáhni ruku
matka
ruce za zády
pes
uzavřít stezku
dítě
skrývá.

V dálce holandský mlýn
první patro
apartmány jsou otevřené
sloupy podpírají oblouky
stěny pokrývá mléčná bílá
kůň je připraven.

Jeden !
monte
vymazat pamlsky
s gestem
nezadržuj smrt
být větrem v chladu jasného rána
buďte leskem vašeho prostoru
škytá život
rumělka s křeč
buď nebe ve slávě
moje dítě
můj diamant současnosti
v koutku rtů
bod úsměvu
jen příležitost pro kavalkádu
jen to tření s věčným.

Blesk
znáš cestu
pomalu
hors l'inter-prsty
sklony stínů.

Být
zmrazené na kalvárii vdaných
terčem pravd
tento kus sametu
kam složit hlavu
z očí do očí
před slzou.


317