Všechny příspěvky od Gael Gerard

les ombres c’est nous

   Les ombres c'est nous  
les parents aux extrêmes
les enfants au milieu.

Et puis des taupinières
un ciel bleu blanc
une main tendue
l'index vif
c'est par là qu'on va
bez stínu pochybností
si ce n'est nous
les faiseurs d'images
aux marges d'un je ne sais quoi.

Des lignes sages
des couleurs atténuées
une vigueur de gauche à droite
un alléluia
aux branches dénudées
d'une tendre journée .

Par gradations mesurées
se joignent la beauté et le zèle
de ce qui croît en lisière de vérité
de ce qui est là
en l'instant méridien.


324

gambade sage

   Écarter les fûts de la forêt     
dégager l'espace de lumière
pour limite franchie
laisser l'arbre
effacer nos mémoires.
Avancer à la tombée du jour
proche d'une nuit d'audace
en accoutumance
trouver à tâtons la nef des oraisons
s'élever en perfection.
Chargé de souvenirs
sur le rai de soleil
par un matin vibrant
compter les grains de poussière
virevoltant dans l'entre-ouvert des persiennes.

Gambade
piano didgeridoo
mélodie miel
rencontre sorcière
danse du temps révolu
farfadets et trolls
se mêlant aux senteurs océanes
file le vent
par dessus l'horizon
la pluie cloquette
animal escarboucle
baratte la nuit
d'ordres en déroute
souvent la rébellion
des choses si longtemps contenues
avance rampante
entre ajoncs et genêts
les murs s'ouvrent
file le vent
évidant l'espace
file le vent
poursuivant les bulles ensemencées
file le vent
en son élan royal
file le vent
bruissement terminal
file le vent
d'avant le grand silence.


323

Au porte à porte d’une capeline

   Elle avait mis sa capeline   
sèchement
et pris la porte.

Od té doby,
silence,
commémoration en temps de crise
petite ébréchure sur la tasse
l'ampoule électrique clignote
nous sommes en fin de ligne
j'ai ouvert le tiroir à pain
me suis coupé tranche de pain
beurre et fromage
façon de faire passer la pilule.

L'horloge sonne les cinq heures
le jour ne paraîtra que dans trois heures
prendre un livre
jusqu'à ce que fatigue vienne.

La cuisinière encore chaude
dans l'ombre
sur laquelle mijote un reste de soupe
un papillon de nuit se réveille
pour se cogner à l'ampoule.

Elle avait mis sa capeline
sèchement
et pris la porte.

Sur la grande table
ses collages
sa vie de trentenaire
ses souffrances amoncelées
un regard de biche perdue
un paysage en trompe l’œil
je froisse le tout
ça réveille le chat
se dandinant vers ses croquettes.

Souvent
paraît que l'aventure
passe par la rupture
que l'on franchit sans se retourner
offert à la nuit frissonnante
du frêne animé par un souffle.

Vite,
refermer la porte
la pièce se rafraîchit
enfourner une bûche dans le foyer.

Elle avait mis sa capeline
sèchement
et pris la porte.


322

sám na prahu

 Sám na prahu   
být mezi živými a mrtvými
na přídi lodi
pokrývající nejistou budoucnost
pod háčky na kabáty v předsíni
neladící oblečení
nuceným putováním .

Zatleskejte transparentem
čas klepání
nabízí závorky
v krepování našich ran
aniž by se objevil
vlčí máky dětství
věčné manželství
před velkým převratem .

V srpnové puklině
čekání na den
těžkým krokem
jde starý pán
na prašné cestě
vzpomínky, které přijdou
vřelé přivítání
odpoutání se od příliš známého .

Tak nabízeno
tato záře barev
v plné náruči
okouzlená aspirace
našich spočítaných kroků
na křupavém štěrku
sladkého příchodu
tvého úsměvu .


320

Červená špína pod sněhem

 Červená špína pod sněhem  
 pro černou nekonečna  
 vers le blanc des évènements.  

 Stopy těkavých látek  
 pod krystalem pohybu  
 mráz praská.  

 Psaní velkých šifer   
 rencontrée parfois   
 uvnitř hor.   
 
 Ztraceno na hraně  
 dítě proti jeho srdci  
 zmáčknout viatikum krásných myšlenek.  

 Spotřeba bez konzumace  
 výška by byla věřit  
 a aby to vypadalo dobře.  

 Ve tmě inkoustu  
 je tu prázdnota vesmíru  
 cette page de silence pure.  

 Pro můry  
 point d'obstacle  
 jen aktivní spona revolt.  

 Ozývají se dlažební kostky zapomnění  
 klus-menu génia průchodu  
 sur le lin blanc du poème.  

 Ça crisse sous les pas  
 žíly iluze jsou sníženy  
 při skoku vzduchové prázdnoty.  

 zamíchejte karty  
 faire un grand feu  
 láska je stepování.  

  ( Photo de Caroline Nivelon ) 
 
321

zemřít v myšlenkách

 
zemřít v myšlenkách
dostat na druhou stranu
aniž by došlo k paměti .

Cocher aux basques du temps
pocit
sans que reflet ne vienne .

Vyděsit holuba
pomalým gestem
aniž by se dostal prach .

Skin the Dream Rabbit
ven z postele
aniž by dosáhly výčitky svědomí .

vyčistit pláň
k dechu tažných zvířat
bez konce dne .

Zhasněte svíčky
mezi palcem a ukazováčkem
bez běhu nebo pálení .

Zvedání opevnění
pomalým stoupáním
bez jásotu davu
psalmodier quelques reflets de lumière .


319

větrné sandály

  " Větrné sandály "    
že se to jmenovalo
tato bytost stínů obydlená
jaký pláč
mimo běžná setkání
tato osamělost
s odštípnutou stopou
původ vášní
sklonil se nad dlažbou okolností
tato neochota
muset dělat
tento zasetý útěk
Zlatý prášek
tato slunce
shromážděné dny
ve vaječné skořápce
rozvázání durových akordů
undergroundová hudba
okřídlený vítr
po kontinuálním lití
moje duše
moje schopnost obejmout
mezitím
od viditelného k neviditelnému
nic z naší vzájemné dohody .



316

vítr, který přichází

 Hořící vítr  
vanoucímu větru
smějící se vítr
vítr, který seje
spěchající vítr
obrácený
a kopat řeku
stínového víru
moje duše je odvalený kámen
pod radlicí pluhu
zkameněl
odhalující med země
třecí kámen
ke kterému se kůže tře
hladové břicho
budoucího dítěte
pod křikem dodán
na konci cyklu
konečně růže
okousaný mrazem
s pigmentovými ozdobami
řady bakchanálů
na startovacím prkně mého doupěte
mého mezi námi
otevřít dveře
že jedním prstem otevírám dokořán
k větru, který přichází
k větru, který vane .


315

plynutí času

 Pamatuješ si
platany podél kanálu
vrány za soumraku
s věnci světla
hláskováno zvukem vody
přilepené do korun stromů
majestátní rozvinuté mraky
rozevřené rty
švih paží
ke sloupům chrámu
metronomická auskultace
díry, které světlo zaplavuje
končící letní noc
upoceným rebelům
že vítr objímá
frisson žhavý
jednoduchá odpověď
že se kroky kroutí
pod příjemnou rosou
růžová líčka
svíčky show
v nápadném stínu
lehká látka na rameni
vlnky ve vašem hlase
odsazení paměti
projít zeď plynoucího času .


313