Krok za krokem,
z výletu na výlet,
v cirkusovém kruhu
que le sable encense
fáma zvedá opony představení.
barevný vchod,
hlučný barnum,
zvednutý prach
zvířecího průvodu,
vášně duše
povýšen na vrcholky chrámů
rozebrat,
dávat smysl
a transformovat.
Z krve a barev,
zuřivé výkřiky Erinyeů
zničili krajinu dětství,
hliněné rty pramenů
udělali cestu
s cementovými tryskami,
kámen ochrany byl vytržen,
živé ploty byly pokáceny,
zasypané příkopy,
stříbrná liška
už nenajde střed,
zlý vítr fouká hrudky země
směrem k suchým kamenným terasám,
starý jasan šeptá své poslední dispozice.
Noc utíká,
duše holubi
převislé
porušení lidských podmínek,
populistické lži
nahradit píseň básníků,
stopy válečných motorů
následuj železné boty chlupatých,
obloha tmavne,
dokonce i stromy vytvarované západním větrem
ležet v bouři.
Vzduch je špinavý,
na zdi nářků
životní papíry
zmačkaný a nucený
na spojích kamenů
pokrytý lišejníky
stát se lapajícím tělem
náhodného tzimcumu.
vyhublé ruce,
z kapes, aby odpovídaly
poškrábání zapomnění,
valící oči
ostříhejte hodnoty ducha,
zakysanou smetanou
klaun úsměv make-up
naše poslední toulky.
Zmocňuje se zuřivost
v noci,
v tichosti,
ošklivými předáváním zbraní
boje a nenávisti,
kropenatý zvedáním
nové sklizně,
stát se ochotným spolupachatelem
chatrné renesance.
Existují oficiální bylinky
než ty jarní,
kolegiální byliny
mileneckého polibku
rozptýlené
při hledání velkého převratu,
kousek chleba
na dně tašky,
voda v ciboriu alterit.
Zvýšíme zvuk odrazů,
oblázky hozené na řece,
přístupné pro žadatele o azyl,
vycházející z našeho exilu.
332
