De voyager librementme fût permisd'entrer par le trou des originesvoir l'animal au pouvoir remarquablesans cavalier et indomptablesous les brumesrévélant à mesure de la montée du jourla respiration matriarche des grands hêtres. Deux fois je me retournaiet repérai le chemin du retourau passage de l'ondinepour ficher dans le sol la planche de cèdre. J'entonnai le chant des âmesles conques ouvertes aux paroles phylactèreset dansailes pieds en sensation de terreles oiseaux de leurs ailes tressant une couronnesur l'eau aux bulles ondoyantesque le pont des réalités encombraitavant que s'agite le mouchoir des au-revoirs. 422
Eclosion de bienveillance Que valent les écueils Devant la Beauté Sous la coupe des vents Passent Notes étrangères Le palanquin des jours sans fin. S'offrent Vzpomínky Le piétinement de la foule A l'entrée des lieux saints Que la gerbe rassemble Dans la danse des esprits Que notre main désigne. Dieu Que l'univers est grand Que nous baignons dans un monde primordial Hors dogme En cette activité qui nous dirige Retrouvant l'union avec le Tout Et sa caresse d'Etre. De jouer Avec notre code De favoriser le retour à la source En énergie de conscience A distance des temporalités. S'offrir A la pluie des particules Aux portes de la perception. Voyager Sans peur et sans tabou Aux marches des palais. S'autoriser à mettre le doigt Sur l'Invisible Sans renier la Vérité Cette présence cette transparence Où affleure l'Absolu. Demander De défragmenter nos pensées et nos manières d'être De participer au dialogue des Eaux Vives C'est ça le plus important. Sans brusquerie A mesure du doux et du cordial Etre à l'écoute Du fin et du superbe Faire le travail En plein emploi de soi Puis repartir.
Sekal jsem trávu s invazivními kopretinami vyhýbání se zvonkům poblíž mandloně pak tam byla třešeň jabloně šeříky a vistárie, vyhnout se. jarní rozkvět principu lásky oslnivý svým vzhledem tajnůstkářský ve svých dispozicích s růstem listů ozdoba korbellující měsíce nadcházející. Šel jsem v orosené trávě načrtl nějaké pohyby qi qong prohlédl sklenice, umyvadla a vany květiny a keře nos dýchá. Pak , sedí na dřevěné židli Ponořil jsem se do bloudění v živém tichu ruce tleskají vznikají vzpomínky našich křížových zahrad v tomto mém životě rozjímat rouška příštích dnů, odvar z kosmu, náš otec.
Nikdo není nepřátelský když pláč noci stoupá upravený pohyb v palačince fascinace. Zdobí je tisíc světel srdce andělů a jeho pohárník, Inaugurační v době sklizně. Vyčerpaný a pomstychtivý posvátno u komína tajemství lidskou řečí Všichni se šli rozloučit s naší matkou. Unavený před pleněním polykat v tajných komisích nejasnosti masakru zvířata ve svých útrobách. Bylo by nás příliš mnoho před očištěním Bytí abychom se vzdali našeho místa v jasnosti éteru ?
Utekl přes kopec božská a pomlouvačná Mélusine toto svatební setkání vyvolalo na ránu meditující myšlenky. Pozastavení se na rozmístění původů ve smyslu toho smyslu, že pastýř paginuje koza z Parnasu polonahá ukázal věčné zapomnění bytí. Tichý plamen na palubě Analogue pomíjivé slovo slib věrný jeho volání zevnitř byla cesta vylezena. V azuru osudu úsvitem jasnosti duše na pouti toulal se krajinou. Vlast šeptající přeháňky útočiště našich putujících srdcí sépie dětství nález uložil. Záběr uspořádán do ventilátoru tolik z vás žádalo o tělo že fáma nabobtnala o údajně skromné rekonstrukci. 418
Slova klikání a fackování podepsat nebe pozlátko odpadků. Putování je legitimováno špinavou propagandou. Letecké útoky zalévat noc hvizd bomb. Otočil Graves květ trhliny ducha. Není žádná naděje kromě malé poetické ruky přibit na vrata stodoly. dokonce i hmyz spáchat sebevraždu na opuštěných plážích. Ráno země bude pokryta žlučí. Trvalé držení těla bytostí bez lásky. smrt je tady, mosazný majitel apokalyptických činelů. Strom vztyčuje svou kostru na udusaných pláních.
Manon je mladá lunární žena Jehož duše jde rychlostí světla Je šťastně bez zábran Bez duševní Bez soudu Jeho vztah ke světu je přirozeným faktem Sa maturité artistique relève de la pure nécessitéJak cítí to, co žije V tuto chvíli Jeho hodnoty jsou cizí tomu, co se dělá Jeho Pravda je skutečností okamžiku Citlivost v přímém kontaktu s gestem V nepřetržitém proudu je iracionální Ona je principielně spravedlivý Ten lidský, který se má vymanit ze zvířete Není to Manon, kdo vede obraz Je to malba, která se dělá skrz něj.
( dílo Manon VICHY )
416
Malovala v noci na bílém plátně budovat své království neviditelné dotekyaux vertèbres de son arbre. Pomalé a plynulé kapky mysli nabídli své cukry v závrati snů mezi vzduchem a světem.Zvedl se vítr přišla bestie lstivě pod lucernou dát heslo zalévací půda pro čistou půdu. Hedvábná tlama modré charrette zachvěl ten okamžik označená plamenem než oko s pomlčkou tanec pod hvězdami. 415
Na vrcholu věcí podléhajících zkáze z klavíru se stává trubka na kadeřích jejích vlasů zkřížené pohledy do tváře s okřídlenými paprsky. Jazyk podpory jako můra plynout poznámky do pokoje románků aby si pamatoval. Na těchto černých šatech odhalené paže projít životem na plátně fléten agasů píseň se náhle objeví na stole muk.
Nepohrdáme ve stínu tamaryšku tak oslepený světlem jsem ti ublížil uniká pláči odkazu, který má být znovuzrozen. 414
vysoké hodiny stoupající míza, na deskách chůze zlomit dech šelmy. Bratři se shromažďují pod jejich podomácku tkanými kápěmi poblíž baptisteria, útočiště krizí. Suppliantes, duše se třepetají mezi pilíři lodi bzučící včely v šeru noc ticha představuje. Předkové budou poctěni lámaný chleba na smírčích deskách vzdychající světy. Na podlaze živé světlo uděleno těm ostatním zůstane tam, když nic nezůstane. 413
