J'ai perdu mon couteau
 sur la table
 entre le grille-pain
 et la confiture de marrons,
 disparu
 dans la ruelle des mauvais garçons.

 Je suis parti en forêt
 escarbouclée de pins pleureurs
 sève dégoulinante en leurs blessures
 à mesure des feuilles de châtaigniers
 crissantes sous la semelle
 dans leur humide literie.

 Quelques brumes légères
 en limite de visibilité
 se mouvaient vers l'amont
 accompagnées du bruit des moteurs
 sirotant l'asphalte
 de chuintantes lampées.

 Magnitude sept
 à remonter le chenal
 les dauphins nous suivaient
 sans coup férir
 en limite de l'estran
 aux perles de cristal.

 Les trois jeunes gens
 caracolaient de vignette en vignette
 déposées relevées alignées détournées
 en grande animation
 sur la nappe de mère-grand
 blanche hermine
 et rouge du bonnet.

 Y'aurait pu avoir des oiseaux
 mais la basse brume
 étouffait la geste animale
 moqueur toutefois
 un geai déchira la ouate de ces lieux
 d'une stridence ravageuse.

 Mission accomplie
 nous bûmes force bon vin
 la raclette dégorgea
 ses langues de fromages liquéfiés
 il y eu de la voix
 les adultes haussaient le ton
 les plus jeunes activaient la fourchette
 les femmes riaient ou dormaient.

 Mille fleurs poussaient sur le dégorgeoir  
 le fossé rempli de mucus
 faisait de l'ombre aux primevères
 l'avancée sagittale de la lune
 finissait son quart.

 La maison était de bois
 de chaleur et de cris
 les escaliers à la volée
 déposaient sur le palier
 les alcôves de vie
 la cuisine
 odorante
 le séjour
 au feu de cheminée
 le couchage
 spacieux
 l'informatique
 discrète
 hudba
 toujours présente
 le matériel de montagne
 pendouillant.

 Régnait l'ordre concerté
 au hasard des réparties
 c'était féroce
 vivant et complicE
 en cette libération des forces vives,
 la jeunesse jouait à se faire peur,
 les adultes catapultaient les bons mots
 tels des pruneaux au sortir du bocal,
 le vieil homme écrivait son défit
 pour que les miettes de l'assaut festif
 subsistent.   

 J'ai égaré mon laguiole
 et demande aux lutins malins
 de le faire surgir
 entre la pain et le vin
 au sortir du four à bois
 ayant servi la fois dernière
 à rôtir la dinde de dix kilos.  
 
 Quatre voiles
 et leurs reflets
 en l'onde des origines
 à papillonner
 en quête de vent
 privant le ciel
 d'un déploiement céans. 
 
 Chers humains de ma famille
 j'ai remisé mes médailles
 d'ancien missionnaire
 dans l'ostensoir
 des promesses jadis émises
 entre la lentille et le caillou
 quand le feu débordant de joie
 faisait craquer les articulations
 des anciens 
 dont je deviens le parangon.  

 Mille étoiles scintillèrent
 nous nous mîmes en marche
 les neuf planètes
 autour de notre soleil
 à émettre cette énergie
 de tout temps éraflée
 aux cimaises
 toiles colorées
 sous le pinceau
 des eaux et des forêts
 ma parentèle
 můj drahý
 Bélisaire effronté
 la goule pleine
 des sucreries de la veille. 

474

 Toto know-how mezi námi   
 tohle slovo 
 tento stín našimi rozdíly   
 ulpívající na trní šípkové růže   
 toto pouto, které nás spojuje   
 dech, který nás bere   
 vířící spirála   
 do této skromné ​​přechodné komory.   
   
 Soubor,   
 v prachu zapomnění   
 podzimní mlhy   
 čekat, až přijde   
 v potvrzení naší hlouposti   
 vyřídit svůj poslední obchod   
 pak ustoupit sám   
 na hraně všeho.    
   
 Jsou takové noci   
 než moje krev   
 syn Sang   
 volá mě z hlubin krypt   
 za neúspěch byl   
 le long des mains courantes sociétales   
 nedotčené pod bouří
 víčko našroubované na hlavu.    

    
  472

vidím tě.

mám v úmyslu komunikovat s vámi.

Je prends mon temps et réfléchis à ce que je pourrai faire pour te connaître mieux.

Postojem neutrální, oddělením, stažení mé fyzické energie a emocionální, Chápu tě v tvém výbuchu, vaši složitost, v hádanka vaší ústavy, ve vašich referencích, ve vašich rozdílech s tímto že jsem.

Mám nějáké pocity a emoce v dialogu s vašimi pocity a emocemi bez uvolnit a nabobtnat, abyste je spatřili, vyjmenuj je, kvalifikovat je, klasifikovat je, obsahovat je.

Pak přijde na pojmenovaný bod, snížením pozornosti, citlivou koncentrací, A kontemplativní příkaz uchopit myšlenkou a intuicí aspekty vaše bytí spatřen jako celek, aby jim v jednoduché a jedinečné všechno – tvar.

V tomto já najít svou pravou podstatu, bod, od kterého se vše odvíjí, všechno se táhne, všechno se rozpadá.

Za tohle já přesahuje formu prostřednictvím moudrosti přístupu, přes který přistupuji empatie k vlastní mysli, vymazání kontextu našich myšlenek a náš svět.

Jdu do jádro, směrem ke kvintesenci, jediný steh, nulový rozměr mé touhy lépe tě znát.

Mohu zvážit svůj svět, jak to vidíte, jak to vydechneš, jako ty vyvyšovat ho.

Vstupuji do tvého svět.

Vidím to a přístup v cítění a porozumění.

dělám zažít život z vlastní perspektivy.

Být, v bodě setkání dvou složek lemniskátu, symbol našeho setkání, kvintesenční bodový aspekt mého světa z mé strany, a ten tvůj tvá strana, vyjadřuje zdroj, semeno toho, co bude, toho, co je.

snažím se myslet jako já, jako bych byla tvoje mysl a dostanu se tam, když ty uchopte pro sebe bod kvintesence, zájem, který o nás máte vědět.

Zatím Manipuloval jsem nápady, aniž bych manipuloval tebou, zatímco ty, kterým volám nebo kdo mě oslovuje žiješ ve světě věcí, kterých se můžeš dotknout a cítit, na čem ti záleží, vyvoláním znalostí, události a lidé, kteří jsou vám známí.

To je když Vytvářím prostor, kde se setkáváme, A “příběh” kdo se bude oblékat můj svazek nápadů na znalostní předměty, událostí, symbolů a poezie, kterou znáte, a umožňuje citlivé naslouchání, integrující a zapojený do tohoto příběhu, ve kterém se budete pohybovat bez myslet si, jako mimochodem, s nevinností a elánem, unášení z tvého představivost a přijímání nevědomé zpětné vazby.

Tento “příběh”, podpora ce, se stane čistým místem, na které budete mít přístup se zdravým rozumem a který si můžete přivlastňovat a zkoumat bez omezení když přijde čas.

V tomhle prostor svobody budete moci zažít můj návrh, v jeho odraz, jako součást příběhu, který si můžete vytvořit svůj vlastní, které by mohly být věrohodné ve vašem vlastním životě a které vás zavedou na dobrodružství tam, kde jsi.

Budete investovat pole navržené ve volném postoji zbaveném tíhy kauzalit aa úkol.

Jsme všichni dva bohaté na nápady a citlivé na “příběhy”, povídky, legendy a podobenství, která nám umožňují vyjít z našeho vězení mysli.

V komunikace, kterou každý vydáváme a vítáme zase energii sdělovatel touhy, lásky.

A budete vnímat po sobě jdoucích vrstev “příběh” v korespondenci s vaším životní příběh pro vás tím, že budete postupovat svým vlastním tempem a časem. A vy se ztratíte a objevíte křižovatky. Odlišný vrstvy vašeho bytí, vašeho těla, tělesná stavba, éterický, emocionální a duchovní bude zachycen a bude vibrovat.

Pak přijde tohle okamžik vyjádřené svobody, kam pošlete staré měsíce točící se, nebo ty vyjděte z tlupy následovníků a proveďte svou revoluci, provést svůj zvrátit a vyzdvihnout nové hodnoty a konviviality specifické pro znovu objevit svět komunikace.

To není v jediném zážitku vznikne terminální porozumění. On může trvat celý život. Přijde den. Nemůžeme vynutit šance. Stačí připravit podmínky a stane se.

Tak to přijde prázdný okamžik, kdy se odložím stranou tím, že hru nechám místo v bodě moudrosti v kontrapunktu k bodu kvintesence dříve vyvolal.

provedu a obrácení. Pak bude jaro.

V jakékoli humanistické komunikaci, která se musí podílet na růstu bytí, donner de soi-même c’est créer un champ de connivences où recourir à l’absence de soi afin d’être intensément présent.

473