vysoké hodiny stoupající míza, na deskách chůze zlomit dech šelmy. Bratři se shromažďují pod jejich podomácku tkanými kápěmi poblíž baptisteria, útočiště krizí. Suppliantes, duše se třepetají mezi pilíři lodi bzučící včely v šeru noc ticha představuje. Předkové budou poctěni lámaný chleba na smírčích deskách vzdychající světy. Na podlaze živé světlo uděleno těm ostatním zůstane tam, když nic nezůstane. 413
Blízko stínu prvních věcí hledat bundu, která nás ochrání před obilím, jít nerušenou cestou dělnický proutěný koš.
Stromy moji bratři, být větrem tajného záměru v nehybnosti šoku, být otevřený.
nevzdávej to, jeden krok stranou a byl by konec.
Upřímný jazyk a ticho, pozdvihni naše srdce k oltáři setkání, přijetí našich děl, souhlas s duší světa.
Otřete jeho kámen o kámen toho druhého aniž by nás smutek držel dál, my, není spojen s pohodlím, my, v prostoru, záblesky, rákosová houpání, přes periskop našich lásek.
Tohle si odplivl zatřást pelargónií může přinést druhého k zanedbání. projít hory překlenuje údolí předení spalovacího motoru smrká a umírá. Podporou oceánské duše před akcí Systematické myšlení upadá zapomnění a jeho chyby. prostřednictvím meditace předjížděním otevřít rty kolísání mezi tajemstvím a přítomností.
Přichází zvolenou cestou slunce v acme tuto hlubokou dohodu se světem naše prastará franšíza.
z etických zdrojů, posetá zlatem, písmeno abecedy montáží tvoří svá slova a věty. Pixely ducha, mozková záhada, vize se naplní fleur, hvězda, papillon, aniž by se obraz objevil na obrazovce.
Au creux de l'âme dans l'ombre du vertige se glisse le paradoxe, oiseau cambré devant l'appel. Franchir nos limites, rassembler les bleds, graines en instance d'émergence, offrandes d'Apollon. D'un côté l'autre de l'espace les étoiles se rassemblent et s'opposent si vivement que les pensées prolongent nos rêves. De gré à gré au firmament passent les nuages, alternance syncopée en fond d'univers, effraction dans la teneur du chant. Sur l'acrotère du temple les anges acrobates orientent leur miroir vers la Source originelle. Soubor, geignent les monstres de nos entrailles écornant les ficelles sociétales de l'entendement. Marche lente, au fronton de nos approches demeure la mandorle invariante éloignant l'air vicié des attachements. Se lovent au sérail de notre imaginaire les ordres de la commanderie, effort consenti à défaire les liens de la discorde. Lumière infrangible de février, la besace pleine de renoncules déverse ses mémoires d'au-delà sans explication ressentie.
Un œil derrière l'arbre à crocs et museau frémissants, le loup s'épanouit en rase campagne. Évaluant l'espace il fend la prairie vers le replat d'avant talus, šiřitel snů. A mi-carême repu il dort, fricassée de poissons en mémoire des jours passés. Bas sur l'horizon otevřená okna le soleil flamboie, traces des gens de bien. La ruine attenante en son écrin de framboisiers tresse l'aventure adresse des petites mains volantes. Filage du temps en remontant le cercle des saisons les pleurs se font rares quand vient l'absence. Tout lui ressemble dans cette grande chambre qu'honore l'armoire grinçante aux vieilles fripes odorantes. Passe et nous reviens au village des sabots ferrés place de l'église la tourte de pain brûlante. Voyageur en chemin été venu croque les baies arbustives en souvenir de cette vie.
Nesčetné množství pakomárů se rozprchlo květy shazují poslední rosu vše je tiché. V ranním filtru snové myšlenky odlupují jejich čerstvé trsy. Tajný a vytrvalý klínají se a pracují lahůdky noci. Vyrobeno v tradici bezostyšně vylévají obilí a plevy. Smlouvat půjdeme na džus u plátku toastu. rychle se točí nejschopnější rozumu bude daleko od krytu. Malé cákance akvarelu dostane velkou pozornost při východu slunce. Všichni přicházejí prolomit ledy slušnosti umožnit nestálé informace. Posedlý záhadami věčný sněhový skluz budou umístěny na polici. Lopatou u dveří gargoty posměch davu zažene je zpět do kuchyně. Pak vyroste na hraně soli kruhy dětství úsměv nevinnosti. 407
Fille de l'esprit par dessus les églantiers la vallée s'éveille du monastère s'élève la grâce. Passant par là j'ai franchi le pont de planches aux touffes de cresson entretenues les âmes murmurent. A quelques coudées du lieu sous le peuplier frissonnant le babil des oiseaux remontait le temps. Les feuilles agitées au soleil fricassant s'élevait de gente manière au cristal de l'aube. Bruissant d'abeilles le talus de derrière la maison faisait rempart sans que le soir ne tombe. Finement ciselé dans l'ombre d'un fourré posé sur la mousse l'offre d'or et de pierreries parée. De ses yeux baissés vers le silence du vrai la douce vierge aux fines mains tenait salon des jours heureux. Nez droit bouche fine en son foulard de lin blanc elle était de toute éternité. Ombre ondoyante des grands arbres le long du ruisseau douces herbes se penchèrent sous le chant d'Icelle.
Na balatum u roztrženého kloubu, ústa s bezkrevnými rty, galenitní pošta škrábe nějaké syčení. Džungle čůrá v šedém úsvitu, vyjetá trať ze Savannakhetu do Saigonu rozhánění konvoje takové krajkové škytavky. Těžké myšlenky se odrážejí aby duchové jiskřili v železných galošách shromážděni před chrámem s říhajícími tygry. Ploché lodě ve fumarolách řeky tvoří sfumato za lucernami jemně se pohupující pod cvrlikáním komárů. S napůl zavřeným výkřikem probuzení je okamžité pod náhle živým listím když vibrační šipka stisknout zlaté tlačítko.
Šok je drsný seslání ohně zespodu drobnosti a sladkosti nashromážděné za celý život na přední straně toulek. můžeme vystaveny testům pojmenuj most vzpomínek slavný oblouk spojující to, co bylo v hloubi našeho bytí.
On allait en Auvergnecueillir les bleuets. On allait en Auvergneaider les grands parents à la ferme.
On allait en Auvergne
retrouver les cousins. On allait en Auvergne
faire du vélo.Notre victoirele train passé Neussarguesarrivait en planèzeau vent d'ouest exposé. Nous dansionsau sortir des nuits bruissantes de bouleauxà la table frissonnionsde fraîcheur les yeux mi-clos. Passe la voix venteuse du grenierpar le fenestron de grossière toile colmatéfranchir les ansdans les yeux de Riquette. De mauvais coupsnous furent portésorganistes de l'ombremaugréant de tant de pluie contre la vitre. D'or en épisde coquelicots en margueritescourse entre les présvers la grand'route de La Roussière. Se relever de la chuteun sourire sur les lèvresfrappe frappeà la porte au barou. Lourdes larmesles poules caquettentdevant le siège de pierrela clide est bien fermée. Rangeons les cartons de Cocosoyons droit au bord du rêvenous du frêne et du tilleul frèresles amants de l'oubli. 404
