Billevesée en robe diaprée   
 vzpamatoval se ze své bláznivé noci   
 neurony zakončené řasinkami.  
    
 Recepční umyvadlo  
 ze žaltáře   
 všechny antény mimo.  
    
 Vytí šelmy   
 lesní argument   
 připojují se světlušky.
      
 Mramorovaný zblízka   
 zmnožené oko   
 bohaté hodiny prince.   
   
 V dutině vlny   
 sedimentární surový   
 miliony let.  
    
 Opírající se o horizont   
 střepy střepů   
 globoval jejich vzestup.

      ( Dílo Jean-Christophe De Clercq ) 

454
  

 Je vidět, že potřebujeme   
 tohle pěkné psaní   
 že cvičené oko dešifruje.    
  
 Vymalováno a přemalováno   
 dřevo bylo přikryto   
 jeho oděvu svědomí.  
    
 množné číslo sníh   
 vymazávání se do svých útrob   
 že sloveso encanaille.   

   
 452

 V upřímném původu   
 skála s tisíci nerovnostmi   
 naplnění nebe.    
  
 Vezmeme jeho oblečení   
 ve společnosti kozorožců   
 předstíraný stín a světlo.  
    
 Krycí oko   
 spojené úskoky   
 v srdci jeho srdce. 

     
  453

 Náhodou žiju   
 v nepořádku   
 srdce našich rodičů    
 vačnatci   
 enserrés dans le creux des arbres.  
    
 Nebylo by to nutné   
 ces élans matrimoniaux   
 přiznat takovou chybu   
 dexter a sinistrální   
 s mečem spravedlnosti.    
  
 Míchání vzpomínek s otevřením   
 osetí pole našich předků   
 zdálo se nám to z jiného věku   
 Jeho, tak velký proti světlu   
 v rámu dveří.   
   
 " Měření jeho myšlenek mi nevyhovuje "   
 reptal náš otec na všechny   
 ten starý hodnotitel z minulosti   
 tento bouřlivý milovník věcí dobře udělaných    
 že sebemenší úsměv zakolísal.     
 
 Ve zmačkaných bavlněných nocích   
 měsíc je krásný   
 natrvalo   
 tant que les heures coulent   
 au zoo des temps heureux.      

   
 448 

 Bišonek vousatý   

 opilé oko   

 ~  tanec suché trávy.    

  
 449

 modrá od bílé   
 moudré vybavení   
 vyhodit mysl.   
   
 Vnější strana vnitřku   
 uvnitř zvenčí   
 nadčasovost. 
     
 Kámen ve své tvrdosti   
 nestlačitelné vakuum   
 povinný průchod.  

    
 450

 Světlo ve tmě   
 hladké přistání   
 chyba odlévání.     
 
 Se žlutou křídou   
 drsnost kamene   
 o krok blíže.   
   
 Pohlazení na podlaze   
 okamžik ticha   
 pláč v rozpětí.    


  
  451

   Fruit sec décollé de sa gangue 
 claquement de langue au crépuscule     
 la cicatrice s'ouvre   
 passagère clandestine de la nature profonde.  
    
 Point de mouvement   
 juste l'appel du chorège   
 chargé d'organiser le passage du gué.  
    
 La fièvre n'est pas punition   
 pour le lutteur d'absolu.    
  
 La peur est grain de foi   
 pour la jeune pousse   
 dont la graine vient d'éclore.   
   
 La matière par devers lui   
 n'apportant que douleur   
 nous convînmes d'appeler le fils de l'aube   
 au marécage des émotions   
 et de salive épanchée   
 faire rosir la cicatrice   
 gage d'oblation.  
    
 De ses yeux rayonne la lumière   
 toujours et partout les ténèbres fuient   
 le rythme des tambours s'élève   
 le temps est au recouvrement. 

      
447

   Aux trois âges   
 pommelle des fenêtres que l'on ouvre    
 puis ferme   
 pour les rouvrir à nouveau.   
   
 Remonter vers la lumière   
 impose la descente subséquente.     
 
 Grandir   
 petit de l'homme et de la femme   
 jusqu'à l'adolescence   
 oblige la première descente   
 où l'être nouveau brûle   
 en la consommation de sa puissance animale   
 alors que l'élan de la relation est là.   
   
 Au port que le navire aborde   
 reflet des abîmes traversés   
 l'adversaire rassemble les épreuves passées.    
  
 Být, le cœur brisé   
 il faut joncher le sol de nos fleurs fanées   
 et s'ouvrir au moins que rien.
      
 C'est alors que la nouvelle terre paraît   
 où mettre en sacs les dernières moissons   
 sous un ciel de feu   
 qu'un souffle propice échancre   
 et plonge une dernière fois   
 descente inexorable   
 vers la gueule du Léviathan. 
       
 Séparant le grain de la balle   
 fracassant le germe   
 sur l'échéancier des parousies   
 assisterons-nous à la levée du pain de vie ? 

     
 
446
 ( détail peinture de Frédérique Lemarchand )