V pískovišti vlaštovek
 všude jsou panny
 na periferii a v otvorech
 jsou tam paprsky světla a uzly stínu
 pro děti kola
 jejich ruce hrabou v prachu andělů
 s pikantními vůněmi .

 V pískovišti vlaštovek
 tam jsou obrazy Epinal
 přes blonďaté hlavy
 takže rychle letící pták
 zmocní se toho
 pro pár podpisů dále poškrábat blankyt
 a vypadni u štítu domů
 farandole, který tančí .

 V pískovišti vlaštovek
 pod pískem je zlato
 a kořeny stromu v radosti
 potopit v habaděj
 nesčetné množství barevných teček
 na tvářích dětí města
 zůstal vzhůru
 pronikavým výkřikem migranta .

 V pískovišti vlaštovek
 jsou tam plastová křesla
 poškozené časem
 než louže deště
 umístěn na bílém stole
 vypadat
 elegantně
 z vlaštovky do koupele
 kapky a peří smíšené
 poblíž hravé dítě .


 175 

Muž je nerozlučný celek. Prostřednictvím integrace těla, s přihlédnutím k psychika spojená s dynamikou otevírání vědomí v perspektivě duchovní, člověk je jeden. Tato tripartitní vize lidské bytosti se konstituovala podle : tělo-CO-, čepel-DOPOLEDNE-, mysl-ES- je nezbytné být součástí naší cesty růstu bytí, pro muže “přichází” .

Le corps n’est pas le tombeau de l’âme comme le pensait Platon, ale hudební nástroj inspirovaný Duchem. V našem přístupu, être spirituel ce n’est pas échapper au corps mais s’ouvrir dans son corps à l’action de l’Esprit. Le corps traduit, d’une manière palpable et physique ce qui est autre, co je metafyzické, ce qui est impalpable et invisible . Le corps nous met en contact avec la réalité et nous permet un premier déchiffrage de l’univers qui nous entoure. Jím, vidíme, zájemce, na dotek, cítit, ochutnat. Par nos sens nous accueillons des informations tangibles, informations qui peuvent nous faire accéder à des plans subtils .

Židé mají k lidem jednotný přístup. Ils le considèrent comme un tout : la židle (předpověděl) pénétrée par le souffle (néfesh) où la chair est moins la chair-viande que l’Homme tout entier dans sa dimension cosmique et la “néfesh” la vitalité de la chair, co to uvádí do pohybu. Támhle, la chair ne se saisit jamais séparée du souffle. La chair sans le souffle n’est plus chair mais cadavre .

The bible také představí koncept z“Déšť” SZO kvalifikuje Ducha Božího, povzbuzující dech. Tento “Déšť” podněcuje nedokončené stvoření, které máme být součástí dynamiky úspěchu, růstu bytí. The “Déšť” umožňuje založit soudržnost dvou základních částí člověka, “předpověděl” et“néfesh” . Dodává jim energii .

Les Grecs ont perçu que la distinction entre l’esprit et l’âme s’avère essentielle. Platon pensait qu’en son intériorité l’âme prend conscience d’un quelque chose d’autre, elle est au-delà des considératins bassement matérielles, o své touze po transcendenci . Cette dimension de l’âme, zavolal jí “nous”. Le “nous” est apparenté à un organe de vision. On je ta možnost, au sein de la psyché de poser un regard sur les éléments de la psyché .

Také se nazývá horní část duše nebo jemný bod čepel, le“nous” se identifikuje s hlubokým srdcem jako schopnost mlčet, svědomí a odhodlání. Schopnost vnitřního ticha resp “Hesychia” experimentovat v meditace a modlitba, charakterizuje stabilní stav bytí. Kapacita svědomí, výrazu a řeči umožňuje člověku uvědomit si svých vnitřních pohybů a umět je pojmenovat, jako jsou nálady, jim emoce, pocity, vášně. schopnost rozhodování a odhodlání je tato svoboda, kterou má člověk zaregistrovat a zůstat ve vnitřní dynamice, aniž by se nechali rozptylovat prosby ze světa nebo se nechat odvést parazitickými myšlenkami .

To je pak ten Duch, le “pneuma”, Řecký výraz znamená, že Dech přicházející od Boha dodává energii bytost. Il éclaire toute chose. Nous sommes alors des êtres en devenir d’être réellement des êtres vivants . Je na nás, abychom neminuli cíl, aby nás nezavřel, překonfigurovat se podle naší vlastní osobní identity, d’accéder à notre propre désir, à notre propre manière d’être car la parole de chacun d’entre nous est essentielle pour l’ensemble .

Je to prostřednictvím tohoto přístupumuž “přichází” že můžeme postupovat k vnitřnímu smíření, základ veškerého vztahového života uklidnil .

174

  Nyctalope a Noctambule spolu kráčeli ruku v ruce ruku pod procházejícím zrnem .

Otrhaní a mimo provoz byli zmatení se solným roztokem, který nevítaný tajfun den předtím vylil na třídu okultní aktivity .

Umět se postavit na stranu, když je den přišel by, jedna z příliš mnoha tyčinek, druhý povoláním k milosti Božský, nutili své okolí, aby vyšli ze své rezervy, v síla poryvů mlhy, otevřít rty chafouin slunce .

Racek plakal, když slétl po hlavním stěžni škuner . Mraky v pomalém předpokladu se pohybovaly v nestvořeném situace .

Neobtěžovat se humanistickými myšlenkami Nyctalope a Noctambule prosadili nerozum, aby byli pouze umělci diskrétní díla, zaneprázdněn laserovými výstřely k transformaci malé gestikulující figurky z dětství ve sprejích barevných střepů .

Sarabandes, zvuky bouchnutí dveří, měkký puchýře orobince, cvakání říhání z hrdla na muka ; všechno bylo připraveno k dalšímu objetí před chladem noci .

Takhle mluvili Nyctalope a Noctambule na nábřeží, aby zamlžil mozek, při pozorování v letu racků, moudří poslové, které po sobě zanechalo pár záškodníků, a svíjející se řeč nekonečné dny .

173