druh lucerny s růžovými tvářemi Sourire étoilé éclaire les entrailles krajkový obličej zalité mlékem něha proti rameni kočka se ti omotá kolem krku. bezlistý strom le rouge ronge les lèvres malé suché jádro které pohled zachycuje rozpuštěné vlasy se zralým břichem zrzka svědění k nošení před oltářem hlas hodných dívek převislé neprůhledné brýle s objetím kleknout na písek lícem dolů plakat být kamenem hvězdný kůl na nebesích d'une gymnopédie.
Moje dcera můj maličký mé věčné dítě Karmínová záda moje borůvkové dítě které jsem vytrhl z matčina lůna. Pak přišel bratr. A odešel jsem z hradu na přání jiného muže ponechání jen rozhozených končetin jehož tělo jsem rekonstituoval Padlý Osiris pár víkendů omlouvám se, že nevím udržet teplo v krbu v mých zbytečných rukou jemný prach que le vent portedo dlouhé chodby výčitek. Potom se otevřely bronzové dveře nějaké krvavé stopy na studených stěnách Postoupil jsem vnímání blikající světla na druhé straně za vysokými lesy de mes passions en déraison. Vlak vjel do svobodné zóny zapískaly brzdy proudy páryrozmazal okenice oken. Nastalo ticho krákaly vrány des voix hurlaient. Demarkační linie prošla Věděl jsem, že už nic nebude jako dřív. Někteří zpochybňují úmysly nemohl reagovat na vaše požadavky zpět doma dětský rukopis na růžovém papíře Mimo dohled po horské silnici sdílím své bezesné noci hvězdy a měsíc v zásobě pes přilepený k ohonu aniž by se kdy ohlédl šel jsem. Trikolorní stuha zkřížená závodit v labyrintu toulek Musel jsem najít matku Zemi míchá atomy připravené k recyklaci. vstanu vzduch bude chladný srdce bude krvácet kroky budou tlačit najít vznikajícího společníka vzpomínková výzva k objednávce můj přítel dvojnásobný podává mi korunu květin moje dcera v mandorle můj maličký mé věčné dítěma bleuettekteré jsem získal z lůna její matky den radosti. 351
K přivolávacím klaksonům oblázky házené proti mosazným vratům hora zmrazí slovo.
Stejné vzdálenosti od střílen měřit tah a velikost úderů aniž by přišel stín. Na vašem oblečení je krev utažené tkaničky udělá nucený pochod. Zvedněte měsíc u drápů mořský jantar. Vaše kroky jdou po okraji cesty malé oblázky odšroubujte myšlenky vyčnívají z batohu.
Kousni na brzdy být brimborionem odcházejících pastí být vysoký v lijáku. Abjure a pojď ke mně Callunum surových prérií Nabídka k zabavení.
Tichá noc všude kolem plno knih ~ přesto kašlu. Kočka na svém místě malé děti spí ~ zaškrtněte budík. Zívám a škrábu kůže nutí zpívat měsíc ~ sedím, přemýšlím.
Jezdící schody závaží oken časová prodleva se odráží otřesy. Pomíjivá vrstva spojené myšlenky ortogonální pořadí rozvinuté vůně vypsat kroky přístup k antifoně křičeli andělé připoutané útočiště štěrbiny zapomnění řetězy škrábou o zem ad hominem excesy.Píseň a pak už nic jen ten pot voli v práci. 347
Přítel Abyssal Streams skákání přes kozu života v srdci chceš se stát hlas mezi hlasy ty, který jsi mnohem víc než ty vy, kteří jste metamorfózou v retikulární dřeni že ruka drtí stát se zítra.
Pojďme přes brod plné a volné staňme se krví a rozumem krvavý kůň z vlny do oceánu v zajetí tužeb že vítr dělá činy kořeny lidové malby setkání na dotek dne že se hledající zříká a kárá z otce na syna dívka doby být věrně horlivý na formant paměti.
Margelle des motsaux portes souterraineseffluves lassesque le vent portesage renaissancedes sons de l'enfanceprésence chériedes cerises en printempsque la dent croquemitaines dans les pochesde notre avenirsous l'ombre des platanesna katedrálním náměstí la morsure du froidatteignant le tréfonds de l'âmesouplementparmi les graminéesun souffle sur ta mainen descente du soleiljako mimochodem. 345
Les mots qui nous viennentnous font être. Ils sont là, en bouche, d'encre vêtus, et labourés de près. Pourtant, telle l'abeillecette envie d'être, dans le sens du vent, au plus près du nectar, nous obligeà pousser la charrue, neúprosně, jusqu'au bout du champ, juste les mots advenus. 344
Voix d'entre les galets prise tôt une pincée de miel sur l'haleine du vent de mai.
Grande femme aux jambes fines posées en asymptote contre le cœur à l'unisson. Unique pressentiment des courtes pailles rassemblées à la dérobée v dutině unavených vln.
Les arpèges de la guitare accompagnent d'un soupçon de couleurs armoriées le pavois des rencontres.
A foison les purpurines lèvres de mon amie du fond des bois lèvent la voix d'entre les voix. Toutes voiles dehors vers le frémissement d'un printemps en portance sous la brise.
